Stojanovo náměstí 5/3, 76701 Kroměříž 573 338 952 fakromeriz-smo@ado.cz
Postní doba se pomalu blíží. Farnost Dolní Němčí i letos nabízí pastorační aktivitu pro toto období přípravy na velikonoce. "Postní kapky" jsou každodenní inspirace, které mohou "osvěžit" tvůj život. Tentokrát na téma RODINA.
  • Pobožnost na každý den (text i audio)
  • Liturgická čtení
  • Z katechezí papeže Františka o rodině
  • Navazující inspirace biskupa Josefa Nuzíka
  • Úryvky z exhortace papeže Františka o lásce v rodině (Amoris Laetitia)
  • Nahrávky postních písní z Kancionálu
  • Křížové cesty
  • Zpovědní zrcadla ke zpytování svědomí
  • další audio, foto i video  
Prostřednictvím mobilní aplikace (Android i iOS), e-mailu, SMS nebo webové stránce můžeš každý den dostat krátké inspirace. Více na www.postnikapky.cz Věříme, že Ti tyto impulzy pomohou dobře prožít postní dobu a dobře se připravit na přijetí svátosti smíření před velikonočními svátky.

P. Alois ŠebelaV tomto roce si připomínáme 80. výročí mučednické smrti P. Aloise Šebely. Narodil se 26. ledna 1880 v Ruprechtově nedaleko Vyškova. Po středoškolských studiích v Kroměříži nastoupil do kněžského semináře v Olomouci a 5. července 1902 byl vysvěcen na kněze.

Na své první místo nastoupil P. Alois Šebela do farnosti Stará Ves u Rýmařova a v roce 1904 se stal farním vikářem v Kateřinkách u Opavy. Jak bylo tehdy běžné, mladý kněz se kromě obvyklých povinností věnoval také spolkové práci a byl v ní velmi úspěšný. Položil základy spolkového a politického života českých katolíků ve Slezsku tím, že v roce 1906 založil první skupinu Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva ve Slezsku a v roce 1907 Katolický lidový spolek ve Slezsku.

V květnu 1908 byl P. Alois jmenován vikářem Kolegiátní kapituly sv. Mořice v Kroměříži. Stal se tak jedním z nejbližších spolupracovníků probošta kapituly Dr. Antonína Cyrila Stojana. Vzdělaný a obratný řečník vnášel svým nadšením do života katolických spolků nové impulsy, později v nich zastával i vedoucí funkce. Byl zván jako řečník na schůze místních Katolických národních jednot, spolků křesťansko-sociálních a jiných, jejich členy vzdělával a motivoval k zodpovědné katolické práci.

K 1. únoru 1915 musel narukovat jako polní kurát a zúčastnil se bojů na italské frontě. K 1. červnu 1918 byl z armády ze zdravotních důvodů propuštěn a vrátil se do Kroměříže. Nezůstal stranou sílícího volání českého národa po politické samostatnosti. Když v úterý 29. října zpráva o novém státu dorazila do Kroměříže, patřil jako zástupce křesťansko-sociální strany k těm, kteří v celém kroměřížském okrese aktivně napomáhali převzetí moci.

Jako předseda Křesťansko-sociálního vzdělávacího spolku v Kroměříži organizoval P. Šebela v letech 1922–1924 stavbu Lidového domu, zapojil se do činnosti místní jednoty Orla, v letech 1918–1926 působil jako místopředseda Rolnické Zádruhy pro okres Kroměříž a okolí. V roce 1919 založil v Kroměříži Konzumní družstvo a jako předseda ho vedl až do roku 1924, podobně vzniklo v roce 1920 Stavební družstvo, ve kterém byl až do roku 1928 místopředsedou. Politicky se angažoval v nově vzniklé Československé straně lidové. V komunálních volbách v roce 1923 byl zvolen za ČSL do zastupitelstva města Kroměříže a čtyři roky v něm působil jako předseda městské finanční komise.

Na počátku roku 1928 byl P. Alois Šebela jmenován farářem ve farnosti Jaktař u Opavy. S jaktařským farním společenstvím se zúčastnil I. eucharistického sjezdu ve dnech 26.–28. května 1928 v Opavě. O rok později v září 1929 oslavila farnost Jaktař pod jeho vedením na místní poměry velkolepým způsobem milénium smrti sv. Václava.

Do roku 1938 zvládl farář Šebela generální opravu fary, kostela i hřbitova, k prohloubení duchovního života farníků zavedl duchovní obnovy a v roce 1937 nabídl farnosti lidové misie. V závěru 30. let převzal na svá bedra organizaci tradičních Slezských poutí na Svatý Hostýn a na Velehrad, v roce 1938 patřil k hlavním organizátorům II. eucharistického sjezdu v Opavě.

Zapojil se také do činnosti ryze kněžských spolků. Byl členem Jednoty katolického duchovenstva olomoucké arcidiecéze a také svépomocného sdružení Unitas, založeného v roce 1924. Tento spolek vedl nejprve jako zástupce ředitele, od roku 1928 až do svého zatčení jako ředitel, a podle výsledků činnosti sdružení je nutno říci, že velmi úspěšně.

Po podpisu mnichovské dohody raději den před příchodem německých vojsk 8. října opustil svou farnost v zabraném území, odstěhoval se do Kroměříže a uchýlil se do soukromí. Na jaře 1941 byl jmenován čestným kanovníkem Kolegiátní kapituly sv. Mořice v Kroměříži.

V neděli 5. října 1941 byl P. Alois Šebela zatčen v rámci „Akce Kroměříž“ a 7. října převezen do věznice brněnského gestapa, kde byl vězněn bez soudu necelé čtyři měsíce.

Podle dochovaných svědectví spoluvězňů zde P. Šebela mimo jiné připravoval na poslední cestu řadu odsouzených. Pro všechny byl pevnou oporou jako statečný muž a ryzí kněz. Koncem ledna 1942 byl poslán do koncentračního tábora Osvětim. Stal se vězeňským číslem 26268. V táboře přežil jen deset dní – zemřel již 9. února 1942. Urna s jeho popelem byla odeslána do Kroměříže a následně uložena do kněžského hrobu na kroměřížském hřbitově.

  1. výročí smrti P. Aloise Šebely si připomeneme v neděli 13. února při mši sv. v proboštském kostele sv. Mořice v Kroměříži. V neděli Dobrého pastýře 8. května 2022 bude veřejnosti prezentována také publikace P. Alois Šebela, kněz mnoha funkcí a rolí, čestný kanovník a mučedník, která podrobněji pojednává o životě tohoto kněze.
  2. Jan Larisch, Th.D.

Pátek 24. prosince – ŠTĚDRÝ DEN

15.30 hod. – kostel sv. Mořice (mše svatá zvláště pro rodiny s dětmi)

„Půlnoční“ mše svaté:

21.00 hod. – kostel sv. Mořice

21.00 hod. – kostel Všech svatých v Hradisku

 

Sobota 25. prosince – Slavnost NAROZENÍ PÁNĚ

  7.45 hod. – kostel sv. Mořice

  8.00 hod. – kaple sv. Vincence de Paul

  9.15 hod. – kostel Všech svatých v Hradisku

10.15 hod. – kostel sv. Mořice

18.00 hod. – kostel sv. Jana Křtitele

 

Neděle 26. prosince – Svátek Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa

  7.45 hod. – kostel sv. Mořice (s obnovou manželských slibů)

  8.00 hod. – kaple sv. Vincence de Paul

  9.15 hod. – kostel Všech svatých v Hradisku (s obnovou manželských slibů)

10.15 hod. – kostel sv. Mořice (s obnovou manželských slibů)

18.00 hod. – kostel sv. Jana Křtitele

 

Pondělí 27. prosince – Svátek sv. Jana, apoštola a evangelisty

  6.00 hod. – kaple sv. Vincence de Paul

17.00 hod. – kostel sv. Mořice

 

Úterý 28. prosince – Svátek sv. Mláďátek, mučedníků

17.00 hod. – kostel sv. Mořice

 

Středa 29. prosince – Pátý den v oktávu Narození Páně

  6.00 hod. – kaple sv. Vincence de Paul

17.00 hod. – kostel sv. Mořice

 

Čtvrtek 30. prosince – Šestý den v oktávu Narození Páně

17.00 hod. – kostel sv. Mořice

 

Pátek 31. prosince – Sedmý den v oktávu Narození Páně

  7.00 hod. – kaple sv. Vincence de Paul

(po mši svaté výstav Nejsvětější svátosti do 13.30 hod.)

 

Mše sv. s děkovnou pobožností na závěr roku:

16.00 hod. – kostel sv. Mořice

16.00 hod. – kostel Všech svatých v Hradisku

 

 

Sobota 1. ledna 2022 – Slavnost MATKY BOŽÍ, PANNY MARIE

  8.00 hod. – kaple sv. Vincence de Paul

  9.15 hod. – kostel Všech svatých v Hradisku

10.15 hod. – kostel sv. Mořice

18.00 hod. – kostel sv. Jana Křtitele

 

Neděle 2. ledna – 2. neděle po Narození Páně

  7.45 hod. – kostel sv. Mořice

  9.15 hod. – kostel Všech svatých v Hradisku

10.15 hod. – kostel sv. Mořice

18.00 hod. – kostel sv. Jana Křtitele

 

Středa 5. ledna – Středa po oktávu Narození Páně

  6.00 hod. – kaple sv. Vincence de Paul

18.00 hod. – kostel sv. Jana Křtitele

 

Čtvrtek 6. ledna – Slavnost ZJEVENÍ PÁNĚ

  6.00 hod. – kaple sv. Vincence de Paul

17.00 hod. – kostel sv. Mořice

18.00 hod. – kostel Všech svatých v Hradisku

 

Neděle 9. ledna – Svátek Křtu Páně

  7.45 hod. – kostel sv. Mořice

  9.15 hod. – kostel Všech svatých v Hradisku

10.15 hod. – kostel sv. Mořice

18.00 hod. – kostel sv. Jana Křtitele

 

Ve čtvrtém adventním týdnu budou v kostele svatého Mořice přítomni i kněží z farností našeho děkanátu.

Ve farním kostele sv. Mořice:

pondělí         20. 12.            15:00 – 17:00 hod.

úterý              21. 12.            15:00 – 17:00 hod.

středa           22. 12.            15:00 – 17:00 hod.

čtvrtek          23. 12.            15:00 – 17:00 hod.

V kostele sv. Jana Křtitele:

neděle           19. 12.            17:00 – 18:00 hod.

O Vánocích jsou naše kostely mimo bohoslužby otevřeny k modlitbě a návštěvě u JESLIČEK v tuto dobu:

kostel sv. Mořice

25. 12., 26. 12.             9.00 – 10.00 hod. a 14.00 – 17.00 hod.

27. 12. – 30. 12.         10.00 – 12.00 hod. a 14.00 – 17.00 hod.

31. 12.                         10.00 – 12.00 hod. a 14.00 – 16.00 hod.

1. 1. 2022 a 2. 1.          9.00 – 10.00 hod. a 14.00 – 17.00 hod.

3. 1. – 8. 1.                  10.00 – 12.00 hod. a 14.00 – 17.00 hod.

9. 1.                                9.00 – 10.00 hod. a 14.00 – 17.00 hod.

kostel sv. Jana Křtitele

25. 12., 26. 12. 14.00 – 18.00 hod.

1. 1. 2022 a 2. 1.        14.00 – 18.00 hod.

Upozornění:
BĚHEM BOHOSLUŽEB NENÍ MOŽNÁ NÁVŠTĚVA U JESLIČEK

Drazí bratři a sestry,

minulou neděli zahájil papež František při slavné bohoslužbě v Římě synodální cestu církve. Dnes na jeho přání zahajují ve všech katedrálách světa tuto cestu biskupové. Oč jde? Církev potřebuje reformu, či uzdravení a oživení. Důvody nemusíme hledat dlouho. Stačí se podívat kolem sebe a vidíme jich dost. Co chybí našim farnostem, aby byly rostoucím společenstvím, které vydává přesvědčivé svědectví o Kristu, který nás vykoupil a učinil novým stvořením? Co chybí našim rodinám, aby byly živou církví v malém? Co musíme dělat, abychom uměli předávat víru dalším generacím, aby nám nechyběli kněží, abychom přispěli k rozvoji křesťanské kultury?

Papež František volá ke spolupráci všechny, protože všichni jsme spoluodpovědní za církev. Nechce, aby synoda pracovala jako nějaká konference a vydala další učený dokument, který skončí v knihovně, ale abychom s obnovou církve začali hned. To způsobí naše správné vykročení na synodální cestu, která nás začne proměňovat. Papež nám klade otázky a čeká odpovědi, které mají být společným dílem. Proč společným? V současné době jsme nemocní individualismem. Žijeme a myslíme příliš sami, proto nedáváme dostatečnou příležitost Duchu Svatému, aby z nás budoval živé společenství církve. Společná odpověď nevznikne prosazením názoru, který překřičí druhé, ani demokratickým hlasováním, kde se prosadí většina. Jde především o společné naslouchání Duchu Svatému.

Jakou to chce metodu? Prvním krokem je vlastní ztišení a pokorné naslouchání. Miluji toho, kdo mluví, a proto mu neskáču do řeči, ale nechám ho domluvit. Když mluví, nepřipravuji si svou odpověď, ale i když má jiný názor, hledám v jeho názoru semena pravdy. Nechci ho ubýt argumenty, ale spolu s ním chci dojít k dozrání v pravdě. Kdo mluví, miluje ty, kteří poslouchají, proto jsou jeho slova upřímná a laskavá. Tato vzájemná láska je podmínkou každého plodného dialogu proto, že je znamením otevřenosti Duchu Svatému, který je láska. Pokud ho necháme milovat v našich srdcích, můžeme doufat, že nás povede a dá nám dar moudrosti. Chceme-li správně poznávat Boží vůli, musíme být pokorní, protože jen pokora očišťuje naše názory a pocity. Podmínky správného poznávání nám ukazuje Písmo svaté.

Abychom mohli bezpečně poznávat Boží vůli v jednotlivých situacích, je třeba: Odmítat ducha světa. Mít odvahu být jiní. Nejde o uzavření se světu, ani rozhodnutí dělat všechno naopak než svět, ale být od světa svobodný, nezávislý. „Nepřizpůsobujte se tomuto světu,

 

ale změňte se, obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé“, (Řím 12,2) píše sv. Pavel Římanům.

Musíme naslouchat hlasu Ducha Svatého ve svém nitru, ne touhám těla, čímž se nemyslí jen sex či chuť k jídlu a pití, ale především pohodlnost a lenost a další neřesti, k nimž vede život podle těla. Galaťanům Pavel radí: „Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla.“ (Gal 5,16) Do naslouchání Bohu vstupuje celý člověk, nejen rozum, celý člověk se svou dlouhodobou zkušeností života podle těla či ducha. Připomeňme, že Pavel vyjmenovává plody, jaké nese život podle těla nebo podle Ducha. Prvním plodem života podle Ducha je láska, postoj lásky, která hledá skutečné dobro druhého.

Pavel píše Filipanům: „A za to se modlím: Ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit to lepší.“ (Flp 1,9–10a) Předpokladem správného poznání je tedy láska, protože bez lásky vidíme zkresleně.

A Kolosanům píše, že o poznání Boží vůle je třeba se modlit, protože poznání Boží vůle je dar: „…nepřestáváme se za vás modlit a prosit Boha, abyste dobře poznali jeho vůli…“ (Kol 1,9) Důležitá je pro nás i zkušenost starozákonního proroka Daniela. Ten, když se modlí o dar poznání, dostane ho až po třech týdnech postu. Zjeví se mu anděl a říká:

Od prvního dne, kdy ses rozhodl mít pochopení a pokořit před Bohem, byla tvá prosba vyslyšena a já jsem přišel kvůli tvým prosbám.“ (Dan 10,12) Proč tak pozdě, když ho Bůh vyslyšel hned? Prorok musel v modlitbě a postu dozrát, aby správně porozuměl a dobře přijal poznání od Boha.

Drazí přátelé,

obnova církve začne v naší rodině, když začneme spolu mluvit tímto způsobem. Stejně tak to bude v našich farních radách, nebo mezi spolupracovníky. Pro mnohé to bude velká změna. Proto se nevzdávejme, když se nám to nepodaří hned, ale začněme pokorně znovu. Velké umění si žádá velké cvičení. Obnova církve začne ve farnosti, když začneme takto řešit farní problémy. Konečné rozlišení – rozhodnutí udělá v modlitbě představený – farář ve farnosti, v diecézi biskup, v církvi papež. Každý přitom respektuje své kompetence a působení Ducha Svatého v dějinách. Představený se nepovyšuje nad společenství, protože je jeho součástí. Zároveň nesmí mít strach udělat rozhodnutí, které je v souladu s církví a uskutečňováním Božího slova v dané situaci.

Bratři a sestry,

začneme v rodinách, kde máme velkou příležitost k synodální cestě, protože máme vedle sebe člověka, kterého potřebuje každý, aby se díval skrze více očí, měl více úhlů pohledu, které potřebuje k lepšímu rozpoznávání Božího vedení. Máme někoho, s nímž můžeme

 

zakoušet přítomnost Krista mezi námi, když se snažíme nezištně milovat. Zapojme se ve svých farnostech a spolu s kněžími hledejme v modlitbě uvedeným způsobem odpovědi na papežovy otázky. Každý, kdo se chce zapojit, se může přidat k farní radě, která je základní skupinou. Kde počet vzroste, rozdělíme se tak, aby ve skupině bylo nejvíc deset lidí. Uděláme novou zkušenost živého společenství v modlitbě a vzájemné lásce. Budeme mít podíl na oživení farnosti, v níž se uskutečňuje církev.

Váš arcibiskup Jan

Strana 8 z 14