Trio ke stažení ve formátu PDF

Náš nový kaplan Vladimír Jesenský.

Moje svědectví.

Jmenuji se Vladimír. Pocházím ze severu Slovenska, z kraje, který se nazývá Orava. Naše vesnice se jmenuje Ťapešovo a je vzdálena asi 6 km od Oravské přehrady. Mám 2 bratry a sestru, kteří mají 9 dětí. Já jsem nejstarší a je mi 55 let. V mladosti jsem byl veden k víře dost tvrdě. Musel jsem chodit do kostela, aniž bych věděl proč. Nikdo mi neuměl říct, co se tam děje a proč tam mám chodit. Podobné to bylo i s chozením do náboženství, kde nás pán farář nutil (za vydatné pomoci rákosky) učit se něco o Bohu, co jsme nechápali. A tak když jsem měl 19 let, odešel jsem na vojnu a přestal věřit v Boha.

Po vojně jsem žil dost divokým způsobem života. Chodil jsem po hospodách a barech, na zábavy a různé podobné akce. Po čase jsem ztratil smysl života, a tak jsem řekl Bohu: „Jestli jsi, tak mě zbav života, takhle to dál nejde". Po této krizi se můj život začal pomalu měnit. Přihlásil jsem se do kurzu němčiny, a protože jsem se to chtěl naučit, už jsem tolik neflámoval.

Začal jsem si dělat maturitu a přestal jsem s pitím úplně. Přihlásil jsem se i na vysokou školu do Žiliny a současně s tím i do kurzu psychotroniky. Obě školy jsem nezvládal a psychotroniku jsem považoval za důležitější, tak jsem vysokou školu po roce ukončil.

Na kurzech psychotroniky jsem poprvé zjistil, že neexistuje jenom tento materiální svět, ale i svět duchovní. V těchto kurzech byli různí lidé - jogíni, buddhisté, psychologové a také křesťané. Jogíni tvrdili, že tělo se nejlépe očistí potravou a cvičením. Stal jsem se tedy vegetariánem a cvičil jsem jógu.

Po čase jsem zjistil, že tam něco chybí, tak jsem začal s buddhismem a četl jsem Konfucia, Lao tse Tao-te-ťing a různou jinou literaturu (o Silvově metodě, reiky apod.). Nic z toho mně však nenaplňovalo. Potkal jsem se s jedním katolíkem a on mi řekl, abych si vážil toho, v čem jsem byl vychován, a tak jsem začal znovu chodit do kostela, modlit se a číst náboženskou literaturu. Tam jsem pochopil, že je to to pravé, co mně naplňuje. Když jsem zjistil, že psychotronika je vlastně magie, tak jsem s ní přestal.

Roku 1995 byl papež Jan Pavel II. na návštěvě v Košicích, jel jsem tam také. Tam to na mně tak zapůsobilo, že jsem poprvé zatoužil stát se knězem, ale ještě to nebylo úplně jasné. Na to mi jeden kamarád nabídl možnost pracovat na misiích v Rusku a já jsem souhlasil.

Do Ruska jsem odjel v roce 1998 a setrval tam rok. Pomáhal jsem faráři v Orle při přestavbě bytu na kapli a při různých jiných pracích. Pan farář mi řekl, že můžu jít do semináře, i když jsem starší a chtěl, abych šel studovat do semináře v Petrohradě. Já jsem souhlasil, ale když přišel na návštěvu náš představený, tak nám to rozmluvil. Tato misie se rozpadla a přijel tam polský kněz. Náš pan farář odjel do Rjazaně, sestry do Saratova a mně nabídli, abych přijel do Bratislavy.

V Bratislavě jsem vstoupil do Sekulárního institutu Fatima a začal studovat angličtinu. Potom jsem se přihlásil na dálkové studium katolické teologie. Tu jsem studoval dva roky a po rozhovoru s představeným jsem přestoupil do Olomouckého semináře, kde jsem studoval 5 roků. 7. srpna 2009 jsem byl vysvěcen olomouckým arcibiskupem na kněze olomoucké arcidiecéze.                                                                               P. Vladimír

Trio ke stažení ve formátu PDF

Dopis na rozloučenou

Milí farníci od sv. Mořice a jeho druhů a farníci z Hradiska,

po roce mé kaplanské služby zde v Kroměříži, jež byla pro mne zároveň kněžskou službou první, se musím s Vámi rozloučit. Na jednu stranu nerad, když pomyslím na tolik dobrých lidí, s nimiž jsem se během tohoto roku setkal, jmenovitě na Stojanovce, zaměstnance proboštství, řeholní sestřičky, děti a učitele z Církevní školy, studenty a učitele z Arcibiskupského gymnázia, mnohé nemocné, které jsem mohl navštěvovat, společenství mládeže, ministranty a vůbec všechny farníky z Kroměříže a přifařených obcí. Jistě je to početná řada osob, která ovšem nesmí být zakončena bez vyslovení díků otci proboštovi Josefovi, jemuž vděčím za příklad radostného a pracovitého kněze na vinici Páně a jeho veliké starostlivosti a laskavému doprovázení v onom mém novokněžském roce. Tímto tedy vyjadřuji veliké „Bohu díky" za Vás všechny a zároveň prosím o odpuštění, pokud jsem někoho zranil či mu ublížil.

Konečně na druhou stranu odcházím rád, když vím, že mne Pán skrze představené zve jinam. Vím, že mne předchází onen Beránek, kterého jsem se rozhodl ve svém životě následovat. On říká: A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mně, dostane stokrát víc a za podíl bude mít život věčný. A tak neváhám.

Není možné, abych na Vás dál nevzpomínal a také nepamatoval na Vás v modlitbě. Zároveň prosím, abyste mne i vy provázeli ve svých modlitbách.

Na samotný závěr bych rád vzpomněl na jednu událost, která se mi silně vepsala do srdce a na níž lze vidět Vaši laskavost a Stojanovského ducha, jež mezi Vámi přebývá.

Při slavení nedělní mše svaté, která byla toho dne pro mne již třetí, jsem najednou přišel o hlas. Bylo to nečekané a bylo to právě ve chvíli, kdy kněz pozvedá Tělo a Krev Ježíše Krista a vyslovuje slova:Skrze něho a s ním a v něm... Najednou jakoby mi něco uvízlo v hrdle. Chtěl jsem se rozkašlat, ale ne a ne ten čert z hrdla. Sípal jsem, šeptal jsem, slzy mi vešly do očí. Pozoroval jsem, jak se mnou soucítíte. Po chvíli mi ministrant podal sklenici s vodou, a tím se to trochu spravilo. Při přijímání jsem si šel sednout na sedes. Vrchol celé události však teprve přišel. Najednou přichází jeden chlapec a podává mi kapky proti kašli...

Bratři a sestry, přeji Vám, ať Stojanův odkaz: Mám, co jsem dal druhým, dál přebývá v této farnosti a Vám všem ať Pán žehná a doprovází Vás radostí, pokojem a svou přítomností.

Počátkem července bych se měl přestěhovat do Veselí nad Moravou.

+  P. Václav

Biskupové Čech a Moravy v Kroměříži budou slavit mši svatou

v neděli 4. července 2010 v 11:00 hod. v kostele sv. Mořice

Hlavním celebrantem bude Mons. František Václav Lobkowicz, biskup ostravsko-opavský,

kazatelem bude Mons. Vojtěch Cikrle, biskup brněnský.

SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ BYLA PŘELOŽENA!

Slavnost bude v neděli 6.6.2010 v 10:00 hod.!

Hlavní celebrant Mons. DIEGO CAUSERO, arcibiskup, Apoštolský nuncius v České republice.
Po mši svaté následuje průvod s eucharistií do kostela Panny Marie a na závěr apoštolské požehnání.

Trio ke stažení ve formátu PDF

Pane, Tebe chválíme, s Tebou slavíme!!!!!

Nyní  přichází nesmírně požehnaný čas. Díky „Noci kostelů" se v tento den setkáváme nebo jsme se setkali s mnoha lidmi a novými tvářemi, kterým otvíráme posvěcená místa. Naše kostely jsou především posvátné prostory, ve kterých zakoušíme milost Boží a dobro a dar společenství. Naše farnost vás chce pozvat na další mimořádná setkání s Bohem a církví.

Ať  žije Ježíš!" - v tomto duchu chceme oslavit 400 let od založení řádu Navštívení P. Marie, který sídlí v Kroměříži v klášteře na Koperníkově ulici. Právě 6. června 1610 se rozhodli sv. František Saleský spolu se sv. Janou Františkou de Chantal založit řád Navštívení P. Marie z vnuknutí Ducha sv., aby darovali Bohu dcery modlitby, žijící vnitřním životem tak, aby byly shledány hodnými klanět se Bohu v duchu a pravdě.

„Modleme se: Laskavý Otče Františku a pokorná Matko Jano Františko, prosíme vás, abyste nás v tomto roce, kdy si připomínáme 400. výročí založení řádu Navštívení P. Marie, doprovázeli blížeji a důvěrněji. Pomozte nám žít tajemství Navštívení P. Marie, abychom se dokázaly radovat z Boží přítomnosti v nás a daly se k dispozici bližnímu, který nás potřebuje. Kéž naše láska k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu je znamením, že jsme zcela oddané lásce k Bohu a našim bratřím. Amen.

Za požehnané působení řádu v naší vlasti poděkuje

o. arcibiskup Jan Graubner při mši sv. v neděli 6. června 2010 v 7.30 hodin

v kapli sv. Kříže na Koperníkově ulici v Kroměříži.

Noc kostelů 2010 je:

- pozváním všech lidí dobré vůle ke společnému setkání a k objevování krásy křesťanských výtvarných a architektonických pokladů, 
- projevem kreativity a důvěry v život u lidí, kteří chrámy stavěli a zdobili, ale i u těch, kteří je dnes obývají a chtějí se podělit o svou víru, o svůj život, a svoje osobní obdarování a dovednosti, 
- nabídkou zakotvené křesťanské spirituality, modlitby a služby potřebným, 
- znamením živé spolupráce křesťanských církví (ekumenismus), která zaceluje rány vzniklé v minulých staletích.

Zamyšlení Mgr. Marka Jarguse, faráře v Ostravě-Radvanicích nad mottem Noci kostelů 2010

„Po celý den a po celou NOC nikdy nebudou mlčet.“ Iz 62,6 
Úkolem strážců Jeruzaléma, které má prorok Izaiáš na mysli, je vyhlížet přicházející spásu. Protože ale tito duchovní vůdcové lidu (kněží, učitelé zákona) neplnili vždy své poslání, jsou na „jeruzalémských hradbách“ ustanoveni noví strážcové, aby ve dne v noci bděli a stále připomínali Hospodina, Boha Izraele. Aby bez přestání připomínali jeho skutky, jeho vůli a jeho zaslíbení.

Jenomže jak naplňovat poslání „strážců“ a přitom jen nemoralizovat a druhé neodradit a neotrávit?! 
Noc kostelů nabízí prostor k lidskému setkání na místě, které umí povznášet lidskou duši a dává člověku možnost poodstoupit od běžných starostí. Věřím, že nás tato NOC více přiblíží k těm, pro které je křesťanství našeho typu těžce pochopitelné nebo přijatelné. Snad i zaslechneme jaký jazyk nás spojuje ve vztahu k hodnotám duchovním. A zároveň očekávám, že já sám dostanu nový impuls k tomu, abych si vážil toho, co mi můj kostel nabízí.

Líbí se mi, že se nejedná o evangelizaci za každou cenu, ale spíš o pozvání na normální návštěvu. A protože se o takové setkání u nás na severu pokoušíme poprvé, tajně doufám, že toto pozvání na naší periférii Ostravy někoho zaujme.

Převzato ze stránek:

http://www.nockostelu.cz/