Hlavní stránka arrow  Kolegiátní kapitula arrow Kolegiátní kapitula arrow Dějiny Kolegiátní kapituly u sv. Mořice
Víte že ...

Křestanství nepřineslo žádné sociálně-revoluční poselství.

Celý článek..
Dějiny Kolegiátní kapituly u sv. Mořice Tisk E-mail
čtvrtek 05. října 2006, 15:24
1. Předkapitulní dějiny
Předpokládá se, že prvopočátky dnešního města Kroměříže, ležícího na starobylé cestě od Brna a přechodem přes řeku Moravu, mohou sahat až do velkomoravské doby. V 11. století byla Kroměříž ještě pouhou vesnicí a patřila k zeměpanskému majetku olomouckých údělných knížat z rodu Přemyslovců. Roku 1110 ji koupil olomoucký biskup Jan II. za 300 hřiven grošů od olomouckého Oty Černého pro biskupství (CDM I, str. 196). Biskup Jan byl dobrým hospodářem a staral se o rozhojnění biskupského majetku. Byl však i neméně moudrým pastýřem, žil s moravskými údělníky Svatoplukem, Otou Vladislavem a Soběslavem v dobré shodě a jako mu postoupili Kroměříž a Jestbořice v Čechách, tak s knížetem Svatoplukem položili základy k novému katedrálnímu kostelu sv. Václava v Olomouci r. 1109, který pak dokončil jeho nástupce Jindřich Zdík roku 1131. V podobné shodě s prvním dědičným českým králem Přemyslem Otakarem I. a jeho ušlechtilým bratrem Vladislavem Jindřichem, moravským markrabím, podařilo se vzdělanému biskupu Robertovi, bývalému opatu cisterciáckého kláštera v Nepomuku v Čechách a rodem Angličanovi, dosáhnout dalšího pokroku v církevním životě. Nejen, že usadil na Moravě cisterciáky na Velehradě a v Oslavanech a cisterciačky v Tišnově, ale roku 1207 obnovil v Olomouci zaniklé proboštství a Kroměříž mu daroval věnem (CDM II., str. 241). Kroměříž měla už tehdy výsadu výročního trhu a rychle rostla svým významem, zvláště za Robertova nástupce Bruna ze Schaumburku, který tam již roku 1253 slavil diecézní synodu. Bruno povýšil Kroměříž na trhové městečko. roku 1232 mělo jen bohoslužebnou kapli s knězem, který měl příjmy ze včelínu v Otěhřibech (dnes zaniklých), ale nebyl jako farář dotován. Tato kaple stávala pravděpodobně v místech dnešního farního kostela Nanebevzatí Panny Marie. Ve 13. století existovala v Kroměříži také komenda johanitů (maltští rytíři, maltézané), při níž byla zcela jistě kaple.2. Založení kolegiátní kapituly
Byl to právě biskup Bruno z rodu hrabat ze Schaumburka (též Schauenburka) v Holštýnsku, největší postava moravských středověkých dějin (1245 - 1281), který se rozhodl vybudovat Kroměříž za druhé sídelní město olomouckých biskupů, spravujících církevně celou Moravu. Postavil tam hrad a město opevnil. Roku 1262 byl dobudován kostel sv. Mořice a při něm založena kolegiátní kapitula, aby v něm udržovala stálé a důstojné bohoslužby podle vzoru západních kapitul v Německu, zvláště sídelní kapituly v Magdeburku, v níž byl Bruno předtím proboštem. Kostel sv. Mořice byla dosud největší gotická stavba na Moravě, patrně ještě větší než kostel téhož zasvěcení v Olomouci, který vystavěl asi na místě staršího románského před rokem 1257. V kroměřížském kolegiátním kostele mělo být podle Brunovy poslední vůle z roku 1267 15 oltářů, což odpovídá počtu 8 kanovníků a 7 vikářů. Kolegiátní kapitula v Kroměříži byla pak z Brunovy vůle co nejtěsněji spjata s dómskou kapitulou v Olomouci tím, že kroměřížského probošta bude vždy dosazovat biskup z členů olomoucké kapituly, zatímco svého děkana si mohou kroměřížští kanovníci volit sami.3. Výživa kapituly
Biskup Bruno, který zakládáním nových vsí a městeček na dosud nevzdělané lesní a úhorní nebo řídce obydlené půdě na Mohelnicku, Svitavsku, Osoblažsku, Příborsku, Ostravsku, Místecku a Frenštátsku rozšířil majetek biskupství jako nikdo před ním a po něm, postaral se také o řádné obvěnění kroměřížských kanovníků. Daroval kapitule především nedaleko ležící prebendální ves Martinice u Holešova, která sice patřila olomoucké kapitule, ale on ji vyměnil za biskupskou stolní vesnici Biskupice u Jevíčka (1262). Od krále Přemysla Otakara II. vyprosil pro kapitulního probošta ves Lesice u Kroměříže, později zaniklou (1265). V poslední vůli z roku 1267 dal kromě Martinic, Bílan a Skaštic s 38 lány i les na panství Hukvaldy a proboštství ještě ves Křenovice u Kojetína. Čtyři kanonikáty byly fundovány hned, zbývalo však postarat se ještě o 11 nefundovaných oltářů pro kanovníky a vikáře. Bruno o tom říká: "Proboštství pak kroměřížskému dáváme biskupskou vesničku Jarohněvice, která má šest lánů a jeden svobodný dvůr, který má jen jedno popluží. Dále v témž kroměřížském kostele je a má být 15 oltářů, z nichž 4 jsou vybaveny věnem. K ostatním 11 udělujeme a dáváme věnem třicettři hřivny stříbra, tak, aby ke každému z nich náležely jako věno tři hřivny. Tato pak částka třicetitří hřiven má být každoročně získávána z ročního úroku statků které jsme koupili, totiž ve vsi Stařiči a ve vsi Petrovicích; biskup však obdrží výnos ze soudu a z jiných služeb a zbude-li něco z úroku." (Závěť olomouckého biskupa Bruna. Vyd. Archiv města Ostravy r. 1967, str. 15) Poněvadž důstojné bohoslužby v Olomouci a nyní další v Kroměříži vyžadovaly i zvýšený počet svíc, vyráběných z včelího vosku, Bruno v téže závěti poručil zřídit a obnovit tři včelníky ve Svitavách, Kelči a v Mohelnici, z nichž med dostane biskup, ale všechen vosk obdrží olomoucký kostel, a to dvě třetiny a kostel v Kroměříži jednu třetinu (Testament 1267, str. 19).K tomuto původnímu věnu získala kroměřížská kapitula ještě během 13. století další zboží pro svou výživu, o nichž není listinných dokladů, a to v Uherském Brodě, v Újezdě u Moravských Budějovic, v Blansku a patrně také v Hulíně, neboť jsou zaznamenány jako její prebendy podle rejstříku papežských desátků z r. 1350, který uvádí i jména těchto osmi kanovníků - prebendářů (Meinhart ve Staříci, Mikuláš v Uh. Brodě, Albín v Bilanech, Militius v Martinicích, kanovník senior Jindrich v Újezdě a na dvoře ve Skašticích, Jan farář v Blansku, probošt Mikuláš a děkan Jindřich). Kromě nich bylo tedy osm vikářů a kustos (G. Wolný, Kirchliche Topographie von Mähren 1-2, Brno 1857, str. 84). V dalších letech 14. století přibylo kapitule několik polností a platů, sama pak koupila r. 1398 od pražských mansionářů vesnici Popovice u Přerova (dříve popůvky, dnes součást Viničné), ale prodali ji r. 1510 Vilému z Perštejna.4. Spojení děkanské hodnosti s farním obročím Panny Marie
Když se první probošt brněnské kolegiátní kapituly na Petrově roku 1296 Petr II. z Ponte Curvo stal olomouckým biskupem (1311 - 1316), zdálo se mu, že hodnost kroměřížského kapitulního děkana zasluhuje lepší sustentace, a proto listinou danou v Olomouci 24. 3. 1315 spojil obročí Panny Marie v Kroměříži s prebendou děkana. Prvním takto dotovaným kapitulním děkanem a zároveň farářem u Panny Marie byl Dětřich, syn biskupského sluhy Morávka. Biskup v listině výslovně praví, žeje to jedno obročí. Toto ustanovení trvá dodnes (srov. Wolný, K. T. 1 - 2, str. 84 a 104, kde cituje listinu).5. Kapitulní stanovy
Kroměřížská kolegiátní kapitula je příkladem, jak se významný církevní ústav, který si dal název "Význačná a staroslavná kolegiátní kaitula" (Insigne et perantiqum Collegiatum Capitulum). může po staletí obejít bez psaných stanov a řídit se jen zvyklostmi zachovnými ústním podáním. Samozřejmě vycházela tu a tam některá nařízení biskupů podle časových potřeb, ale celkového spisu práv a povinností nebylo. Teprve první moravský metropolita Antonín Teodor hrabě Colloredo-Waldsee sestavil kapitule první souvislé stanovy v 16 hlavách 7. května 1802. V úvodu zdůraznil, že pokud se něco z bývalých pravidel zachovalo, zdá se to odporovat jiným nařízením biskupů a konečně to již neodpovídá novým poměrům poté, co kapitula musela převzít duchovní správu. Stanovy jsou vskutku důkladné a týkají se kapituly jako celku, tak jednotlivých hodnostářů (probošta a děkana), kanovníků sídelních i čestných, vikářů a laických osob při kapitule (notáře, varhaníka, choralistů, lichtenštejnských zpěváčků, kostelníka, zvoníka) předepisují přísahy kanovníků a zaměstnanců, rozdělování příjmů z fundací, které jsou zde v úplnosti vyjmenovány a samozřejmě mluví o všech liturgických povinnostech mší svatých a hodinek. Stanovy jsou nejspíše dílem dlouholetého Colloredova tajemníka Vavřince Jana Wolfa, excisterciáka a sekretáře posledního velehradského opata Filipa Surého (Zuri), který byl již 29. 9. 1798 odměněn čestným kroměřížským kanovnictvím (Gedenk-Buch, Ehren-Canonici, str. 99). Ten se také pod ně podepsal: "Ad Mandatum Suae Celsitudinie proprium Laurentius Joannes Wolf m. p. Consiliarius et Secretarius." Kapitula si dala stanovy opsat do zvlášní knihy (s chybami v názvu): CONSTUTIONES (!) SEU STATUTA CAPITALI (!) PERANTIQUI ECCLESIEE (!) COLLEGIATAE CREMSIRIENSIS. De Anno 1802.
<Předchozí   Následující>

Mambo is Free Software released under the GNU/GPL License.