Pastýřský list

Drazí bratři a sestry,

naplnila nás velikonoční radost, protože jsme spolu s Kristem přešli ze smrti do života.

V postní době jsme se letos zvlášť připravovali na obnovu křtu, který má pro člověka zásadní

význam, protože mění jeho hodnotu. Ve křtu jsme dostali poklad, který nám Pán Ježíš získal

svou smrtí na kříži. Dostali jsme Boží život a jsme Božími dětmi. Nesmíme se povyšovat

nad druhé lidi, ale kdybychom nebyli hrdí na svého otce, kterým je Bůh, byla by to nejen

nevděčnost, ale i hloupost. Kdo má Ducha Svatého, nežije už jako člověk tělesný, ale

duchovní, protože má Ducha.

Člověk tělesný se soustřeďuje na tělo. Důležité je pro něho to, co jí, vidí, slyší, cítí. Převládá

smyslnost. Když city pominou a člověk se snaží dostat do nitra, aby sebe či druhého

opravdu poznal, naráží na jakousi vnitřní hradbu způsobenou dědičným hříchem. Všechno

intelektuální bádání skončí na této hradbě v nitru člověka, na níž se prožitky promítají jako

film, ale to není výpověď o lidském nitru. Jiní hledají ke vstupu do tajemství lidského srdce

cestu různých pohanských přístupů, ale do opravdového nitra nevstoupí.

Kdo přijal ve křtu Ducha Svatého, má nitro naplněné Boží láskou, která prozařuje jeho duši i

tělo, pokud má nitro čisté. Křtem byla zbourána ona hradba dědičného hříchu. Pokud člověk

nestaví svými hříchy novou hradbu, není v něm překážka pro vyzařování Boží lásky. Křesťan

také vnímá tělesnými smysly, ale díky křestní milosti se dívá i duchovním zrakem, dovede

vidět ve světle víry víc, dovede vidět a poznávat Boží věci.

Křesťanská moudrost se ukazuje, když necháme působit Boha v nás, když on je náš život.

Proto se náš život liší od života světa. Svět se nám může sice smát, jako se posmíval Kristu,

ale on nakonec zvítězil. A my, i když musíme podstoupit ještě nějaký boj, už dnes jsme

na straně vítěze, když jsme s ním. První křesťané v řadě zemí žili mezi pohany, ale sami

budovali novou kulturu, protože jejich hlavním zákonem bylo vyzařování lásky Ducha

Svatého. Láska hledá dobro druhého. Proto mezi nimi nebylo nuzných, protože všichni se

uměli rozdělit a pomáhat si. Časem vznikl i jakýsi seznam milosrdných skutků, kterým

dnes říkáme skutky milosrdenství duchovního: učit, radit, těšit, posilovat, odpouštět a trpělivě

snášet. A skutky milosrdenství tělesného: sytit hladové, přijímat ty, kdo nemají střechu

nad hlavou, odívat ty, kdo nemají co na sebe, navštěvovat nemocné a vězně, pohřbívat

zesnulé. Lidé světa si toho začali všímat a začali o křesťanech říkat: To jsou ti, kteří se milují.

A mnozí se začali přidávat.

Dnes to konkrétně pro nás znamená:

• S láskou přijmout každý počatý život.

• Je-li ve farnosti početná rodina, která se díky zvýšeným daním a omezením dětských

přídavků dostává do větších problémů než ostatní, láska věřících najde cestu k pomoci.

• Jsou-li kolem nás lidé nábožensky nevzdělaní – a těch je mnoho, třebas jsou i pokřtění,

pak se máme s kým dělit o radost z poznání Krista.

• Starý a nemocný by neměl zůstat opuštěný a bez svátostí, když má farní rodinu.

• Jestli je křesťanským skutkem pohřbívat mrtvé z lásky ke Kristu, na jehož pohřbu jsme

nemohli být, pak by se mezi křesťany nemělo stát, že zemřelý bude spálen, aniž by měl

důstojný křesťanský pohřeb. Nemá-li příbuzné, má sestry a bratry v Kristu.

Abychom však dovedli jednat jako lidé duchovní, nesmí naše myšlení řídit svět

prostřednictvím veřejného mínění. Nemůžeme být ve všem jako nevěřící a k pohanskému

způsobu života pouze přidat nějakou modlitbu. Tak to často dopadá v rodině, kde je centrem

televize. Jako jediná autorita je pak uznáváno veřejné mínění světa a už ne Bůh. Víra

takových lidí časem zanikne.

První křesťané po setkání se Vzkříšeným začali slavit každou neděli jako jeho svátek.

Vezměme tedy slavení neděle za základ rodinného života. Dejme nedělní mši svaté

přednost před vším ostatním a pak ukazujme svou lásku zvláště tím, že budeme mít čas

jeden na druhého, že si budeme naslouchat, že se spolu budeme i modlit. Pak budeme

moci zažívat radost z přítomnosti vzkříšeného Krista i v našem domácím společenství.

Každému z Vás přeji, aby radost z Boha byla Vaší silou.

K tomu Vám ze srdce žehnám

arcibiskup Jan

List z kalendáře – květen

1.5. neděle – 7.45 hod. – mše sv. u sv. Mořice

- 10.45 hod. – mše sv. NEBUDE

- 15.00 hod. – mše sv. u sv. Mořice k Božímu milosrdenství

- 18.00 hod. – mše sv. u sv. Jana Křtitele

2.5. pondělí - 16.00 hod. – výuka náboženství pro žáky 6. - 9. tříd v učebně u sv. Mořice

- 17.00 hod. – setkání dětí spolu s rodiči k přípravě na svátosti v Centru

pro rodinu

- 18.00 hod. - příprava snoubenců na sv. manželství

- 19.00 hod. – kostel sv. Mořice - absolventský koncert Františka Macka,

vystoupí Smíšený pěvecký sbor Svatopluk,Vyškovský smíšený

pěvecký sbor, Stanislav Haloda – varhany, program: A. Dvořák –

Mše D-dur op.86, Gallus, Bruckner, Rachmaninov, Duruflé,

spoluúčinkují – Nao Higano, Ludmila Macková, Václav Čížek,

Jan Kučera

3.5. úterý

4.5. středa – 8.00 hod. – odjezd autobusu od kostela sv. Jana Křtitele – pouť seniorů

na Svatý Kopeček

- 10.20 hod. - setkání maminek s dětmi

- 16.30 hod. – biblická hodina v učebně u sv. Mořice (viz pozvánka)

- 18.00 hod. – studentská mše svatá u sv. Jana Křtitele

5.5. čtvrtek

6.5. pátek – 7.00 – 16.00 hod. – celodenní adorace na Malém Valu

- 15.00 – 17.00 hod. – svátost smíření u sv. Mořice

- 16.00 hod. – setkání malé scholy v učebně

- 17.30 hod. – setkání velké scholy v učebně

- 18.00 hod. – pravidelné setkání lektorů v Děkanátním centru pro rodinu

- 20.00 hod. – adorace v klášteře na Koperníkově ul.

7.5. sobota

8.5. neděle – 7.45 hod., 10.45 hod. - mše sv. u sv. Mořice, 18.00 hod. - mše sv. u sv. Jana

- 15.00 hod. – májová pobožnost

- 19.00 hod. – adorace u sv. Mořice

9.5. pondělí - 15.00 hod. – biblická hodina v PL (viz pozvánka)

- 16.00 hod. – výuka náboženství pro žáky 6. - 9. tříd v učebně u sv. Mořice

- 17.00 hod. – setkání dětí spolu s rodiči k přípravě na svátosti v Centru

pro rodinu

- 18.00 hod. - příprava snoubenců na sv. manželství

10.5. úterý - 18.00 hod. – Katecheze „Věřím, věříme“ – učebna u sv. Mořice

11.5. středa - 10.20 hod. - setkání maminek s dětmi

- 18.00 hod. – studentská mše svatá u sv. Jana Křtitele

12.5. čtvrtek – 17.00 hod. – koncert ZUŠ – sv. Jan Křtitel

13.5. pátek - 16.00 hod. – setkání malé scholy v učebně

14.5. sobota

15.5. neděle – 7.45 hod., 10.45 hod. - mše sv. u sv. Mořice, 18.00 hod. - mše sv. u sv. Jana

- 15.00 hod. – májová pobožnost

- 15.30 hod. – koncert manželů Radových z Prahy – sv. Mořic

- 19.00 hod. – adorace u sv. Mořice

16.5. pondělí - 16.00 hod. – výuka náboženství pro žáky 6. - 9. tříd v učebně u sv. Mořice

- 18.00 hod. - příprava snoubenců na sv. manželství

17.5. úterý – 17.00 hod. – koncert ZUŠ – sv. Jan Křtitel

18.5. středa - 10.20 hod. - setkání maminek s dětmi

- 18.00 hod. – studentská mše svatá u sv. Jana Křtitele

19.5. čtvrtek - 14.30 hod. – setkání seniorů ve farním klubu u sv. Mořice

20.5. pátek - 16.00 hod. – setkání malé scholy v učebně

- 17.30 hod. – setkání velké scholy v učebně

21.5. sobota – celodenní příprava dětí na svátosti v Cetechovicích

22.5. neděle - 7.45 hod., 10.45 hod. - mše sv. u sv. Mořice s udílením

novokněžského požehnání P. Marka Adamíka, 18.00 hod. - mše sv. u sv. Jana

- 15.00 hod. – májová pobožnost

- 16.00 hod. – Velikonoční koncert Sboru Moravan a Brněnského akademického

sboru (Via Crucis, Píseň Bratra slunce)

- 19.00 hod. – adorace u sv. Mořice

23.5. pondělí - 16.00 hod. – výuka náboženství pro žáky 6. - 9. tříd v učebně u sv. Mořice

- 18.00 hod. - příprava snoubenců na sv. manželství

24.5. úterý

25.5. středa - 10.20 hod. - setkání maminek s dětmi

- 18.00 hod. – studentská mše svatá u sv. Jana Křtitele

26.5. čtvrtek

27.5. pátek - 16.00 hod. – setkání malé scholy v učebně

- Noc kostelů (program na plakátech)

28.5. sobota – 8.00 hod. – odjezd autobusu – pouť na Svatý Hostýn

29.5. neděle – 7.45 hod., 10.45 hod. - mše sv. u sv. Mořice, 18.00 hod. - mše sv. u sv. Jana

- 15.00 hod. - májová pobožnost

- 15.30 hod. – Májový mariánský koncert – Ženský sbor Otrokovice

- 19.00 hod. – adorace u sv. Mořice

30.5. pondělí - 16.00 hod. – výuka náboženství pro žáky 6. - 9. tříd v učebně u sv. Mořice

- 18.00 hod. - příprava snoubenců na sv. manželství

31.5. úterý

List z kalendáře – Hradisko

• 1.5. (první neděle v měsíci) - 14.30 – 15. 30 hod. - kostel Všech svatých Hradisko

- adorace

• 2.5. (první pondělí v měsíci) - 19.00 – 21.00 hod. – Lutopecny

- společenství s modlitbami za uzdravení,

katecheze – Skutky apoštolů

• 5.5. (první čtvrtek v měsíci) – dopoledne - návštěva nemocných

• v pondělí po 14 dnech - 17.00 – 18.00 hod. - Miňůvky u p. Zdráhala

- modlitební společenství starších

• 9.5. a 23.5. (2. a 4. pondělí) - 19.30 – 21. 30 hod. - fara Hradisko

- biblické společenství – list Římanům, 1. Korinťanům

• každou středu - 13.30 – 14. 45 hod. - ZŠ Bezměrov - výuka náboženství

•

ve středu po 14 dnech - 19.00 – 20.00 hod. – Lutopecny

- modlitební společenství starších žen

6.5. a 20.5. (v pátek po 14 dnech) - 19.00 – 21.00 hod. – Lutopecny

- společenství CHO Naděje

každý pátek - 18.00 – 18.30 hod. - májová pobožnost v kostele

- 18.30 – 19.30 hod. - fara Hradisko - společenství dětí malá schola

•

•

Sbírky:

Misijní koláč

Postní almužna

Kněžský seminář

sv. Mořic Kroměříž

5.737 Kč

8.920 Kč

34.110 Kč

Hradisko

3.615 Kč

3.840 Kč

5.310 Kč

Poděkování

Děkujeme všem dětem, které se zúčastnily Misijních dílen a prodeje za jejich

obětavost a radost z obdarování druhých. Také děkuje všem, kteří koupí

výrobků přispěli na dobré dílo.

Magda Navrátilová

Pozvánka

Srdečně Vás zveme na biblickou hodinu, která bude ve středu 4.5.2011 v 16.30 hod.

v učebně u sv. Mořice.

Téma je bioetické. Role ženy ve společnosti, chápání sexuality v různých obdobích Starého i

Nového zákona a v křesťanství.

Srdečně Vás zveme na biblickou hodinu, která bude v Psychiatrické léčebně v pondělí

9.5.2011 v 15.00 hod. v kostele sv. Cyrila a Metoděje.

Téma je bioetické. Role ženy ve společnosti, chápání sexuality v různých obdobích Starého i

Nového zákona a v křesťanství.

MUDr. Pořízek Bohuslav

Pouť na Svatý Hostýn

Otec arcibiskup Jan Graubner zve všechny farnosti děkanátu Kroměříž na pouť za rodiny a

duchovní povolání, která bude v sobotu 28.5.2011 na Svatém Hostýně.

Putování na Svatý Hostýn si zvolí každý podle svých možností:

Ve 2.00 hod. se vydají od kostela sv. Mořice první poutníci pěšky. Oslovujeme mladé, aby si

zvolili náročnější cestu pouti.

V 5.30 hod. vyjedou poutníci každého věku od kostela sv. Mořice na kolech .

Hlavní část poutníků pojede autobusem v 8.00 hod. od kostela sv. Jana Křtitele, na který

je nutno se přihlásit ve farní kanceláři sv. Mořice s částkou 80 Kč. Seniory vyvezeme

autobusem až k bazilice.

Vlastním autem se až k bazilice dostanete jen na povolení nebo se značkou zdravotního

postižení. Ostatní musí auto zaparkovat na parkovišti u hřbitova.

Společný program na Svatém Hostýně započne v 9.00 hod. u prvního zastavení Cesty

světla – velikonoční poselství (u sochy Srdce Ježíšova, pod zastávkou).

Vyvrcholením bude mše svatá v 10.15 hod. s arcibiskupem Janem Graubnerem v bazilice.

Pouť bude ukončena ve 13.00 hod. společnou adorací v bazilice.

Pouť doporučujeme především rodinám a ministrantům.

Plodnost není problém, ale dar.

PŘIROZENÉ PLÁNOVÁNÍ RODIČOVSTVÍ

Kurz symptotermální metody pro manželské páry a snoubence

(i jednotlivce)

Místo konání: Centrum pro rodinu

Kroměříž (za

kostelem sv. Mořice)

1. setkání - sobota 30. 4. 2011, 9.00 – 11. 30 hod.

2. setkání - sobota 30. 4. 2011, 13.30 – 16.00 hod.

3. setkání – neděle 22. 5. 2011, 14.30 – 17.00 hod.

4. setkání – sobota 4. 6. 2011, 9.00 – 11.30 hod.

Obsah kurzu: Naučit se rozumět vlastní plodnosti a umět ji používat jako dobrý dar

ve spolupráci se Stvořitelem.Využití metody jak pro předcházení, tak pro docílení těhotenství.

Pohled katolické církve na manželství, sexualitu a odpovědné rodičovství. Prostor pro diskuzi.

Bližší informace a přihlášky: Centrum pro rodinu, www.cpr-kromeriz.cz, cpr-

, H. Župková tel.: 736 522 814 nebo manželé Burgetovi:

Kurzovné je 300 Kč za pár nebo jednotlivce, příručka 175 Kč.

První setkání je zdarma a nezavazuje k účasti na celém kurzu.

Pouť na Slovensko

Farnost sv. Mořice připravuje pouť na střední Slovensko v termínu od 11.7. do 15.7.2011

(pondělí – pátek).

Na programu je návštěva Rajeckých Teplic, Banské Bystrice, Nízkých Tater, Lázní Sliač a

další.

Ubytování bude v kněžském semináři v Badíně, s polopenzí (snídaně a večeře), 4 noci: 60

euro.

Cena za autobus: 1.000 Kč

Hlaste se ve farní kanceláři sv. Mořice se zálohou 1.000 Kč.

ASSISI - ŘÍM – DOLOMITY 2011

Termín: 24.7.2011 (neděle) – 1.8.2011 (pondělí)

Cena (doprava autobusem) – 3.000,- Kč

Cena 70 euro (4 noclehy a 4 snídaně) – platí se až v místě ubytování v poutním domě

Velehrad v Římě (cca 15 min. od Vatikánu), pokoje dvou a tří lůžkové

Cena 25 euro - ubytování (1 noc) a plná penze v Dolomitech - platí se až v místě ubytování

Strava buď z vlastních zásob nebo možnost objednat si obědy nebo večeře na každý den –

cena 7 euro.

Nutno vzít s sebou: Platný doklad totožnosti, zajistit si vlastní cestovní pojištění.

Přihlášky (záloha 1.000 Kč/osoba):

Římskokatolická farnost sv. Mořice, Stojanovo nám. 5, 767 01 Kroměříž

Tel.: 573 338 952,

AREÁL JANA BOSKA

Milí farníci, jsem moc rád, že Vás mohu pozdravit v tento velikonoční čas a popřát

Vám radost ze Vzkříšení Pána Ježíše Krista. Skrze Něho náš život dostává nový rozměr a

nové směřování.

Velmi rád nám připomínám, že socha Panny Marie již půl roku stojí na svém

původním místě a my se k Matce Boží obracíme v modlitbách za město Kroměříž a její

obyvatele. Patří Vám velký dík, kteří se přidáváte modlitbou Pod ochranu tvou a modlitbou

Sláva Otci na tento úmysl.

Rád Vám také sděluji, že i naši studenti gymnázia se denně tyto modlitby za město a

její obyvatele modlí. Vždyť naše gymnázium je nedílnou součástí města Kroměříže a je další

malou či větší duchovní oázou, a to zvláště pro mladé lidi.

S velkou důvěrou se obracím na Vás, milí farníci, s prosbou o další podporu a pomoc.

Na gymnáziu bychom rádi přebudovali hřiště, které již delší čas nevyhovuje a neslouží

studentům, na víceúčelové hřiště s umělým povrchem. Toto hřiště, které má vzniknout přímo

v areálu gymnázia, bude sloužit mnoha mladým lidem z gymnázia, z církevní základní školy,

mladým z řad Orlů, salesiánského hnutí mládeže, ale také mladým a sportovně laděným

dospělým farníkům obou kroměřížských farností. Ponese název po patronu mládeže – po

svatém Janu Boskovi.

Ve vašem farním časopise je vložen letáček, který nabízí všechny další informace

včetně toho, že členem spolku je i otec arcibiskup a oba kroměřížští otcové faráři.

Milí farníci a čtenáři Tria, prosíme Vás o jakoukoliv pomoc. Můžete dát tento letáček i

některému Vámi známému podnikateli, který by rád toto dílo finančně podpořil.

Za všechny členy spolku Vám a za Vaši ochotu a případnou štědrost ze srdce děkuji.

Věříme, že se i toto dílo s pomocí Boží a na přímluvu svatého Jana Boska podaří, a tak se

stane naše gymnázium i další menší či větší sportovní oázou přímo v centru města Kroměříže.

P. Pavel Stuška, školní kaplan AG a jeden ze členů Spolku pro vybudování Areálu Jana

Boska.

CHARITNÍ PEČOVATELSKÁ SLUŽBA

OBLASTNÍ CHARITA KROMĚŘÍŽ

Ztracená 63, Kroměříž 767 01

Tel.: 731 462 662, 573 333 405

www.kromeriz.charita.cz

Poslání služby:

Posláním charitní pečovatelské služby Oblastní charity Kroměříž je podpora a pomoc

seniorům a také zdravotně a tělesně postiženým osobám, ve věku nad 27 let, s péčí o vlastní

osobu a jejich domácnost.

Jedná se o službu terénní (pracovnice dochází do domácnosti uživatelů), která

působí na území města Kroměříže a obce Kvasice. Nedílnou součástí našich služeb je

také bezplatné sociální poradenství. Jelikož jsme Charitní organizace, jsme schopni našim

uživatelům poskytnout také duchovní podporu a pomoc.

Cíl poskytování služby:

Cíle charitní pečovatelské služby:

1. Podpora, aby naši uživatelé zůstali ve svém domácím prostředí, které je pro ně

důvěrně známé a v němž jsou hluboce zakořenění.

2. Naší péčí se snažíme přispívat k vyšší kvalitě života, udržení stávajících vazeb na své

okolí, odbourání izolovanosti a aktivizaci našich uživatelů.

Pracovní doba:

Po - Pá: 6:30 - 15:00

Činnosti služby:

Pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osoby:

- pomoc při podávání jídla a pití, oblékání, svlékání, při pohybu ve vnitřních

prostorách

Pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu:

- koupání, koupání na lůžku, mytí vlasů, stříhání nehtů na rukou, holení, pomoc

při použití WC

Poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy:

- dovážka obědů, pomoc při přípravě či podání jídla

Pomoc při zajištění chodu domácnosti:

- běžný úklid domácnosti, pomoc při zajištění velkého úklidu, údržba domácích

spotřebičů, nákupy a pochůzky, praní a žehlení

Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím:

- doprovázení k lékaři, na úřady, instituce, do školy

Fakultativní činnosti:

- dohled, pedikúra, pronájem termojídlonosiče

Platba za péči u základních úkonů činí 100 Kč na hodinu.

Výjimkou jsou služby placené za 1 úkon:

praní a žehlení – 50 Kč/1kg prádla,

pedikúra - 125 Kč pro uživatele OCH KM (na středisku v Kvasicích),

pedikúra - 140 Kč v domácnosti uživatelů OCH KM,

pedikúra - 170 Kč veřejnost,

dovážka obědů - 20 Kč/úkon,

dohled – 150 Kč/hod.

Nebojte se … Ale nespěte!

1. Hřích je dočasně neviditelný

Už týden jsme procházeli novénou ke křtu. Ráda bych se setkala s člověkem, který je

autorem občerstvujících úhlů pohledu doprovodných textů, i neotřelých myšlenkových

spojení v modlitbách, k nimž bylo tak snadné se s radostí přidat. Škoda, že se tak málo lidí

tentokrát schází společně, většina tvrdí, že se modlí sami doma. Je to, jakoby si každý válčil

na vlastní pěst. Jak Bůh vlastně vnímá naše modlitby?

Mnoho podobných myšlenek se mi honilo hlavou. Ale pak přišel pátek 8. dubna a

s ním dusivý černý kouř, který jsme uviděli ráno z okna. Vítr ho odfukoval jinam. „To

snad ani nemůže být hořící stoh“, snažila jsem se vytěsnit nepříjemné podezření a utišit

klubající se strach. Jen do té doby, než jsem v práci potkala vyděšené kolegy z Hulína, než

děti z Chropyně jedno přes druhé pouštělo na mobilech snímky a videa ohně, na který do

smrti nezapomenou. Sevřeni úzkostí z možných následků opakovali stále dokola větu: „Co

ještě na nás přijde?“ V tom strachu nebyl prostor pro Boha, mozek zpracovával emoce

úzkosti a konstruoval lidská řešení, stejně bezmocná, jako lidé sami. Hodinu za hodinou,

den za dnem chrlil černý jícen do ovzduší kubíky zla v podobě jedů a dráždidel. Vítr proud

otáčel, rozptyloval a přinášel útěchu těm, kdo byli zbaveni pobytu v temném mraku. Média

uklidňovala naivní diváky tím, co chtěli slyšet, jak je u nás dobrým zvykem, tedy, že kouř

vůbec není škodlivý. Za pár dní se veřejnost uklidnila, na obloze už nic neviděli. Zlo někam

odletělo, někam asi spadlo, od nás je to pryč. Cítíme vděčnost k těm, kdo s nasazením všech

sil v těch dnech zachraňovali, hasili a museli pobývat v zamořeném prostoru. Evakuovaní

se vrátili. Je ale opravdu všechno v pořádku? Kam to spadlo s prvním deštěm, a pak s těmi

dalšími? Co se spáleništěm?

Téhož dne se na internetu a v médiích objevila kauza Věcí veřejných, odkrývající něco

z politické české scény. Bylo to všechno jako Boží odpověď, sdělení pro Moravu. Podívejte

se sami na to, co já denně vidím, když se podívám na Česko. Trošku vám názorně zhmotním,

jaká bída ducha nastala v krajině Cyrila a Metoděje. Chropyně není o nic horší, než jiná

města, tak jako usmrcení pod věží v Šílo, či popravení Galilejci nebyli o nic horší než

obyvatelé Jeruzaléma. Bude se hledat viník, někdo konkrétní přece musí být odpovědný

za nepořádek. Někdo musí být obětován, aby se zachránila špína ostatních – jak příkladně

velikonoční myšlenka.

To, co zůstává jako následek v ovzduší skutečném, či politickém, je ovšem už opět

neviditelné. Bude to škodit na jiném místě, než to vzniklo, jiným lidem, než kteří to

zavinili. „Hlavně, když nám ne“, myslí si většina a snaží se vrátit život do vyjetých kolejí.

2. Věřte evangeliu

Ti, kdo promodlili texty novény, přijali tím i výzvu změnit něco v dosavadních

stereotypech života. Křesťan nemůže relativizovat hodnoty způsobem pohanů. Nemůže

být lhostejný, když jeho osobně se zlo netýká. Nebyl povolán k životu v izolaci, ale ve

společenství. Je ovšem těžké něco i sebemenšího změnit bez vědomého úsilí o změnu.

V Chropyni žijí také křesťané, naši bratři, ale v neděli se ve všech okolních kostelech

víceméně bezmyšlenkovitě odpovídalo „prosímetěvyslyšnás“ na obecně formulované prosby,

které s naším životem daného týdne a problémy, které jsme řešili, pramálo souvisely. Lidé

zahlceni informacemi zpráv a internetu se hermeticky izolují ve farním shromáždění na mši,

jsou v jiném světě, kde se podle rozpoložení setkávají či ne s Ježíšem, občas si vedou svůj

soukromý boj, aby v něm pak zase po mši venku pokračovali. Osvěženi na duchu opět usedají

k obrazovkám, aniž by mohli očekávat změnu.

Jako věřící jsme pro svět velmi nekonkrétní, pro společnost nevýznamní, a přitom známe

i z nevěřícího okolí pozitivní reakce na naše sdělení, že se za ně v jejich obtížné životní

situaci budeme modlit. Nereagujeme na Fukušimu ani na radioaktivitu, na mrtvé na kojetínské

křižovatce, na konkrétní politické přehmaty, o nichž pak před kostelem živě debatujeme, na

plánované pochybné kulturní aktivity v našich obcích, či na připravované zákony. Tu a tam

podepíšeme nějakou důchodovou petici, ale před Bohem na mši společně udatně zatloukáme.

Kam chceme pozvat vlažné křesťany? Nebo dokonce obrácené a nově pokřtěné? Jak mají

nadšeně přijímat obecná abstrakta, když chtějí žít s Bohem v tomto konkrétním prostoru a

čase?

Když procházeli apoštolové po Zmrtvýchvstání Krista krajinou, obraceli se pohané ke

Kristu na základě mocných skutků, které provázely slova, lidé byli uzdravováni a

osvobozováni? Jsme schopni nabídnout totéž, nebo jen slova, byť bychom citovali Slovo

Boží? Lidé dnešních dnů pořád slyší líbivá slova, a také je mohou hned zapomenout, protože

po nich nic nenásleduje. Skutky apoštolů mluví o nějaké jiné církvi než je naše? Kdo z nás má

skutky? Na skutky lidé nezapomínají. Víra bez skutků je mrtvá (dokonce i o Velikonocích),

stejně jako skutky bez víry.

3. Co máme dělat, bratři?

„Obraťte se a přijměte křest ve jménu Ježíše Krista“ říká sv. Petr Sk 2,38. Znamená

to usilovat o přijetí Ducha svatého ve svátosti biřmování a pak trvat na tom, že chci být

denně v jeho moci a vedení. Kde není On, nastupuje moc strachu, obav, násilí, ve všech

podobách. Od moci politické, až po deformace rodinných kontaktů, nesprávný strach o děti

a přivlastňování si moci nad jejich životy, od vytváření mantinelů pro pohyb nejbližších

příbuzných či spolupracovníků až po úzkostlivé škatulkování vlastního času a neschopnost

být tu pro druhé, od ignorace ekologických problémů až po materiální zajišťování se bez

ohledu na dopady v okolí. Čas a skutky, které v nás Duch svatý neodevzdá Bohu, jsou

ztracené, a to bez ohledu na úsilí, které jsme činnosti věnovali. Strach nemá místo v církvi

Zmrtvýchvstalého. Ale ani spokojené ospalé poklimbávání. Tento Rok křtu je výzvou skončit

s karikaturou křesťanství, každý sám u sebe. Modleme se za hojné vylití Ducha svatého do

našich zeměpisných šířek.

Eva Blešová

Výrok na květen

Nesuďte druhé. Jestliže se tomu nemůžete vyhnout, tak alespoň nikdy neposuzujte úmysl,

který může soudit jedině duch.

Hloupý je člověk, který se trápí tím, za co bude možná jednou Bohu děkovat.

Zlý duch se nejvíc bojí svaté radostnosti.

Copak je toho Bůh vinen, že jsme nešťastni? Sami jsme vinni, protože hledáme štěstí tam, kde

nás Ježíš učí, že štěstí není.

Buďte jako jasný paprsek slunce, který má pro každé stvoření teplo a světlo.

Bl. Uršula Ledochowska

Mešní víno

Zdeněk Koudelka (dokončení z minulého vydání)

2.2 Obchodní a ústavní hledisko

Mešní a košer vína nejsou monopolně určena jen pro náboženské účely, ale užívají

se k běžné spotřebě a označení má i tržní aspekt. Tedy mnoho výrobců vína může mít

zájem o toto označení z důvodu zisku. Určení vína pro bohoslužbu je prioritní a nezáleží na

tom, že vedle bohoslužby lze víno užít i k běžné konzumaci a dané označení jej může činit

vyhledávaným na trhu vůči jiným vínům stejné materiální kvality, ale bez daného označení.

Souhlas církve s označením vína za mešní má prvotní funkci informace, že dané víno smí být

při bohoslužbě užíváno. Na tomto hlavním náboženském poslání označení mešní či košer víno

nic nemění prodejnost takového vína na trhu.

V našem státě není provedena odluka státu a církve, avšak neexistuje žádná státní

církev. Stát se neváže na žádnou ideologii, respektuje však náboženskou svobodu i ateismus.

Rozhodně není státem ateistickým. Na církve přenáší i určité veřejnoprávní úkony (uzavírání

manželství). Zákon neupravuje podmínky poskytnutí souhlasu s užitím označení mešní víno

ze strany církve. Je v moci příslušné církve, který orgán určí k udělování souhlasu a jaké

stanoví podmínky. Nikdo nemá ani při splnění stanovených podmínek nárok na získání tohoto

označení a církev může žádost odmítnout i bez udání důvodů či na ni nereagovat, byť žadatel

splní podmínky pro mešní víno dané kanonickým právem. To vychází z ústavní zásady, že

církve spravují své záležitosti nezávisle na státu.1 Ochranu autonomie církví již judikoval

Ústavní soud i Nejvyšší správní soud, když konstatovaly, že státním orgánům nepřísluší

posuzovat a zjišťovat, které osoby v církvi plní úlohu duchovních.2 Autonomii církví rovněž

potvrdil Ústavní soud, když zrušil část zákona o církvích.3

Označování za mešní či košer víno spadá do oblasti vnitřní autonomie církve.

Rozhodnutí církve o udělení souhlasu s užitím pojmu mešní nebo košer víno není

rozhodnutím správního orgánu o veřejném subjektivním právu a nepodléhá přezkumu ve

správním soudnictví. Soudní přezkum udělování tohoto souhlasu by byl státní přezkum

rozhodnutí církve o tom, které víno k bohoslužbě užívat, což je nepřípustné.

2.3 Žehnání vinohradu a vína

Na Moravě a na Slovensku je tradice žehnání (benedikce) vinohradu a vína. Žehnání

určité věci je náboženský obřad, kterým se vyprošuje a zaslibuje Boží pomoc. Bůh uděluje

požehnání tím, že člověka obdarovává svou nekonečnou dobrotou. Žehnání koná kněz nebo

jáhen (diakon).4

Žehnání vinohradů se provádí 25. května na svátek sv. Urbana, jenž byl papežem

v letech 222-230 a je patronem vinařů. Při žehnání se použije bílá liturgická barva a čte

se část Evangelia podle Jana.5 Žehnání vína se koná především 27. prosince v den svátku

sv. Jana Evangelisty. Ten podle tradice požehnal nádobu s otráveným vínem a zbavil tím

jed účinku. Lze žehnat mešní i nemešní víno. Čte se část Prvního listu Janova.6 Když se

požehnané víno na svátek sv. Jana podává k pití, může se dle tradice říci: „Pij lásku svatého

Jana.“7

Čl. 16 ods. 2 Listiny základních práv a svobod, republikace č. 2/1993 Sb.

Usnesení č. 30/2000 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (III.ÚS 136/2000). Rozsudek č. 966/2006

Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (5As 25/2005).

3 Nález č. 4/2003 Sb. (Pl.ÚS 6/02). Tento nález byl korigován nálezem 10/2008 Sb. (Pl.ÚS 2/06), který však

nezpochybnil princip vnitřní autonomie církví.

4 Kán. 1169 § 2 Kodexu kanonického práva.

5 Jan 15, 1-11 (Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.). Požehnanie, Trnava 2009, s. 205-209.

6 1 Jan 4, 7-12 (Milujme se navzájem).

7 Olomoucký Benedikcional vydaný Liturgickou komisí České biskupské konference připouští konání žehnání

vína laikem, což je v rozporu s Kán. 1169 § 2 Kodexu kanonického práva. Dnem účinnosti (první den adventu

27. 11. 1983) zrušil Kodex s jeho kánony odchylnou úpravu při liturgických obřadech (Kán. 2) a s kodexem

rozporné místní (partikulární) zákony katolické církve, pokud výslovně není stanoveno jinak (Kán. 6 § 1,

2˚). Slovenské Požehnanie uvádí možnost konání žehnání jen knězem nebo jáhnem (diakonem) v souladu

s kodexem. Benedikcional, Olomouc 1994, s. 124. Požehnanie, Trnava 2009, s. 217.

1

2

Svatý na květen

Svatý Ignác z Laconi, velmi skromný a moudrý řeholník, kapucín (10.12.1701- 11.5.1781),

svátek 11. května

Jméno Ignác je jeho řeholní jméno, původně se jmenoval Vincenzo Cadello Peis.

Narodil se 10. 12. 1701 ve vesnici Laconi, která patří do diecéze Oristano, na italském ostrově

Sardinii. Laconi (dnes město Laconi Oristano) je na jižním okraji horské oblasti Sardinie.

Jeho otec se jmenoval Matěj (Mattia) Cadello a matka Anna Maria Sanna. Od samého

narození se počítalo, že se Vincenzo jednou stane rolníkem, jako jeho rodiče. Během sedmi

let od 1713 do 1720, kdy Vincenzo prožíval roky svého dospívání a raného mládí, změnil

ostrov Sardinie třikrát vládu. Po čtyřech stoletích španělské nadvlády přešla Sardinie totiž pod

správu Rakouska, aby se pak zase vrátila pod vládu Španělska. Nakonec ale Sardinie připadla

rodu savojských knížat. Samotní obyvatelé Sardinie si však těchto "převratných" mocenských

změn asi sotva povšimli. Život na ostrově totiž probíhal po vlastních kolejích a byl pevně

řízen zákony, které měly hodně daleko k platným právním normám tehdejších evropských

monarchií.

Nikdy nestrávil Vincenzo Cadello Peis ani jeden den ve školní lavici a nikdy se

nenaučil psát, ale každý den se jako ministrant účastnil mše svaté, která byla tehdy sloužena

vždy před svítáním. Ještě mu nebylo ani celých sedm let a již byl, podle tehdejších zvyklostí,

pro nás v poněkud netradičním pořadí, Vincenzo Cadello Peis biřmován dne 17. května 1707

arcibiskupem z Oristana, monsignorem Františkem Masones y Nin a pak teprve následně

přistoupil k prvnímu sv. přijímání. Podle výpovědí svědků zůstal Vincenzo věrně zbožným

i během složitých a delikátních let svého dospívání a raného mládí. A za takového byl

považován i v době, kdy jej po dovršení osmnácti let postihla vážná nemoc, která jej na

dlouhou dobu připoutala na lůžko a přivedla na okraj smrti. Tehdy přísahal Bohu, že pokud

nemoc přežije, stane se františkánem, kapucínem. Vincenzo se pak tedy uzdravil, ale svůj slib

vůči Pánu Bohu tehdy nesplnil. Jakoby na nějakou dobu Vincenzo zapomněl nejen na svůj

slib, ale i na své předchozí zbožné nadšení a snažil se spíše odhalit radosti mládí. Ale jestliže

on pozapomněl na slib daný Bohu, Bůh určitě nezapomněl na něj.

Jednoho rána na podzim 1721, když jel na koni směrem k návrší Sarcidano, tak

unikl jen o vlásek tragédii: nečekaně se totiž náhle jeho kůň splašeně rozběhl, jako smyslů

zbavený. A Vincenzo, který nad ním zcela ztratil kontrolu, hleděl do nebezpečné propasti,

podél které vedla stezka. Bylo jisté, že dříve či později skončí hluboko na jejím dně. Když už

byl zcela přesvědčen, že zahyne, kůň se znenadání prudce zastavil. Mladý Vincenzo byl v té

chvíli touto nečekanou hrůzou zcela vyčerpán. A až v tuto chvíli, když si vydechl úlevou, si

vzpomněl na svůj nesplněný slib daný Pánu Bohu. A konečně se rozhodl ho dodržet. A tak

jakožto dvacetiletý dne 10. listopadu 1721 vstoupil Vincenzo Cadello Peis jako bratr laik do

noviciátu v kapucínském klášteře sv. Benedikta ve městě Cagliari, na jihu Sardinie. Měl při

tom však mnoho vstupních nesnází, nejprve byl totiž odmítnut. Nakonec byl váhavě přijat do

řádu. Potom přijal řeholní jméno Ignác a 10. listopadu 1722 složil řeholní sliby.

Byl vytrvale velmi pokorným kapucínem. Dvacet následujících let pak pracoval v kuchyni

a přádelně vlny, nejprve v Iglesias, později v Cagliari, v klášterech sv. Benedikta a v

klášteře "Šťastné cesty" (Buoncammino). Později se pak více zaměřil na charitativní činnost

pro nejchudší lidi.

Od roku 1742 statečně a trpělivě až do své smrti byl skromným sběračem almužen pro

nejchudší lidi. Proto obětavě chodil s koženým pytlem přes rameno po ulicích města Cagliari

a pokorně žebral. Brzy se tento dobrý bratr stal takřka legendou. Byl služebníkem všech,

posledním z lidí. Každý věděl, že je přítelem ubohých a trpících, že se podrobuje upřímnému

pokání a že od Boha dostal i dar konat zázraky a vidět do budoucnosti. Stal se významnou

součástí města Cagliari. Přestože sám byl analfabet, měl natolik Boží dar moudrosti, že i

vážené osobnosti k němu chodily pro radu a přímluvu. Zemřel v pátek dne 11. května 1781, v

ošetřovně kláštera Buoncammino v Cagliari. Nekonečný průvod lidí toho dne přicházel k jeho

tělu. Večer musel být průvod lidí energicky přerušen, aby se znovu shromáždil následující den

v ještě hojnějším počtu. Nebývalo často vidět takové velké setkání lidí, kde by stáli po boku

chudých i světští mocnáři. K tělesným pozůstatkům světce připutoval i místokrál Sardinie

a také generální vikář diecéze. Dva dny potom, v neděli, se uskutečnila zádušní mše. Byla

to skutečná manifestace, která definitivně zpečetila láskyplný vztah města s jeho světcem,

protože za světce byl tehdy považován všemi účastníky okamžitě. A přesto byl příběh

řeholního bratra Ignáce charakteristický svou překvapivou obyčejností. Dokonce i zázraky,

potvrzené početnými svědectvími v průběhu kanonických procesů, se zdály téměř předvídané,

obvyklé, jako přirozené naplnění pokorného života, spíše andělského než lidského. Dne 26.

května 1869 papež Pius IX. potvrdil hrdinský stupeň jeho ctností. A potom papež Pius XII. jej

dne 16. června 1940 prohlásil za blahoslaveného a dne 21. října 1951 jej prohlásil za svatého.

Sv. Ignác z Laconi prohlásil, jako svůj odkaz nám všem: "Důvěřujte Bohu. Je lepší

zemřít, než ztratit víru. Děkuji Bohu, že jsem se narodil katolickým rodičům, kteří mě naučili

základy svaté víry. Děkuji Bohu, že mě při svatém křtu povolal k víře a do tohoto Řádu sv.

Františka. Přál bych si, aby celý svět byl katolický a obrácený ke klanění pravému Bohu

Stvořiteli a Vykupiteli." (Zpracováno podle www.kapucini,cz.)

Ing. Petr Kvapilík

Uzávěrka TRIA: příspěvky doručte do čtvrtku 19.5.2011

Please login or register to add comments