Hlavní stránka arrow Akce arrow Josef Ignác Sadler (1725-1767)
Víte že ...

Čas modlitby věnovaný Bohu nejen neumenšuje účinnost a

Celý článek..
Josef Ignác Sadler (1725-1767) Tisk E-mail
pátek 21. května 2010, 13:42

Arcibiskupský zámek v Kroměříži, Sněmovní nám. 1

Obrazárna

6. 5. - 3. 10. 2010


VERNISÁŽ: 6. 5. 2010 | 17.30 hodin | Arcibiskupský zámek v Kroměříži | Manský sál

POŘADATEL VÝSTAVY

Muzeum umění Olomouc - Arcidiecézní muzeum Kroměříž

KONCEPCE VÝSTAVY

Martina Klopanová, Leoš Mlčák

KURÁTORKA

Martina Klopanová

GRAFICKÉ ŘEŠENÍ VÝSTAVY

Bohdan Bloudek

RESTAURÁTORSKÉ A KONZERVÁTORSKÉ PRÁCE

Radana Hamsíková, Lukáš Bureš, Dalibor Sedlák, Ondřej Žák

EXPONÁTY ZAPŮJČILI

Benediktinské opatství Rajhrad / Moravská galerie v Brně / Muzeum města Brna / Muzeum Prostějovska v Prostějově / Římskokatolická akademická  farnost Olomouc / Římskokatolická farnost Dvorce / Římskokatolická  farnost Hněvotín / Římskokatolická farnost Lipník nad Bečvou / Římskokatolická farnost Moravská Třebová / Římskokatolická farnost Přemyslovice / Římskokatolická farnost sv. Mořice  
Olomouc / Římskokatolická farnost Šternberk / Římskokatolická farnost Velký Týnec / Slezské zemské muzeum


MEDIÁLNÍ PARTNEŘI:

ČRo Olomouc, Sedmička, Info, Epava, Profit

Váš prohlížeč možná nepodporuje zobrazení této zprávy. Na život a dílo Josefa Ignáce Sadlera (1725-1767) - jednoho z předních olomouckých barokních malířů - se zaměří další z řady monografických výstav Muzea umění Olomouc, seznamujících s významnými představiteli starého umění v moravském prostředí. Expozice, kterou připravilo Arcidiecézní muzeum Kroměříž v obrazárně kroměřížského zámku, představí od 6. května do 3. října zejména Sadlerova díla zastoupená v muzeích a římskokatolických farnostech. Kroměřížský projekt je přitom součástí ústřední dramaturgické linie letošního výstavního plánu olomouckého muzea, která je zaměřená na komplexní zpracování fenoménu „olomouckého baroka". Ta vyvrcholí na podzim stejnojmennou výstavou.

Podle kurátorky kroměřížské  výstavy Martiny Klopanové zaujímá Josef Ignác Sadler (1725-1767) mezi současníky, činnými na Moravě a ve Slezsku, svébytné místo. „Je to díky jeho odlišnému stylovému zaměření. Zatímco většina z nich následovala příkladu přední osobnosti pozdního baroka ve střední Evropě Franze Antona Maulbertsche, který tíhnul k tvarovým a barevným akcentům, Sadler se orientoval na římskou akademizující malbu," řekla Klopanová.

Počátky Sadlerova uměleckého vzdělání jsou spjaty s dílnou otce, sochaře Filipa Sattlera (1695-1738), a s dílnou nejvýznamnějšího barokního malíře v Olomouci, Jana Kryštofa Handkeho (1694-1774), ke kterému vstoupil v roce 1739 do učení. S Handkem se podílel na freskové výzdobě zámecké kaple ve Velkých Losinách (1742-1743), kaplí sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského v jezuitském kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci (1743) a sálu děkanství bývalého kláštera řeholních lateránských kanovníků ve Šternberku (1744). Po vyučení řemeslu odešel, patrně v roce 1745, na studijní cestu do Itálie, nejspíše přes Vídeň. Většinu času strávil v Římě, kde jej podle Klopanové zásadně ovlivnilo dílo italského malíře Corrada Giaquinta (1703-1766). „Lze předpokládat, že Sadler byl činný v Giaquintově malířské dílně a že přičiněním svého mistra studoval na římské akademii, kde 22. května 1750 obdržel druhou cenu v první třídě za kresbu se starozákonním námětem Josefa dávajícího se poznat svým bratrům," doplnila kurátorka.

Na Moravu se Sadler vrátil 2. května 1751. Pro šternberské augustiniány namaloval patrně ještě v Římě své nejlepší dílo, Zvěstování Panny Marie, určené jako dar proboštu Janu Josefu Glätzlovi (1734-1757). „Malba se vyznačuje neobyčejnou malířskou virtuozitou. Prohlubuje ji psychologická účast zobrazených figur, která řadí plátno k nejlepším rokokovým malbám na Moravě. V pozdějších Sadlerových dílech už toto zářivé senzuální „giaquintovské" vyznění ztrácí na intenzitě," doplnila Klopanová. Po návratu se Sadler vrátil ke svému švagrovi Handkemu. Pomohl mu dokončit fresky v zámecké kapli sv. Josefa a v jídelně letní rezidence šternberských augustiniánů v Žerotíně, kterou probošt Jan Josef Glätzl nechal vybudovat v letech 1748-1751. Tyto fresky bohužel silně narušilo pozdější využití kaple jakožto pražírny kávy. Proměna Olomouce v barokní pevnost omezila ve městě výstavbu a přiměla Sadlera, aby hledal své uplatnění mimo ni. Namaloval řadu závěsných a oltářních obrazů a fresek, zejména na střední a severní Moravě a ve Slezsku (Dvorce, Fulnek, Hnojice, Lukavec, Moravičany, Přemyslovice, Slatinice, Velké Heraltice, Velký Týnec), ojediněle i jinde, mimo jiné v Brně, Moravské Třebové, Uherském Hradišti a Valašském Meziříčí. Vrcholem Sadlerova freskařského díla je výzdoba bývalého augustiniánského kostela Nejsvětější Trojice ve Fulneku (1755-1760).

„Sadlerova tvorba je vymezena pouze necelými šestnácti lety. Z Itálie se malíř vrátil v polovině roku 1751, na počátku roku 1767 ve věku nedožitých 42 let umírá. Přes krátkost času, který mu byl dán, představuje jeho výtvarný projev nepřehlédnutelnou polohu v umění druhé poloviny 18. století, ovládanou rokokově podbarveným akademizujícím laděním," shrnula kurátorka výstavy, která představí umělcova díla zastoupená v muzejních institucích a římskokatolických farnostech. Doplní je však současně ukázky tvorby jeho otce a současníků - Jana Kryštofa Handkeho, Josefa Františka Pilze (1711-1797) a Antonína Richtera (?-1760).

Barokní dramaturgická  linie dále prostupuje letošním výstavním plánem. Kromě kroměřížské výstavy se v květnu olomoucké Arcidiecézní muzeum vrátí k tvorbě Josefa Winterhaldera mladšího, který patří mezi nejvýznamnější malíře pozdního baroka v regionu. Nejdůležitější letošní projekt si však muzeum nechává na listopad, kdy bude zahájena výstava Olomoucké baroko | Výtvarná kultura let 1620-1780„Cílem mezioborově koncipované výstavy je zpracování historie a zejména výtvarné kultury Olomouce v období baroka, tedy v 17. a 18. století, kdy město po zkáze Třicetileté války prožilo jedno z nejvýraznějších období kulturního vzepětí. Výstava shromáždí sbírkové předměty především z církevních fondů, bude však využívat i spolupráce s muzejními institucemi a připravovány jsou i zápůjčky ze zahraničí. Důležitým partnerem je přitom Vlastivědné muzeum v Olomouci, které připraví výstavu zaměřenou na měšťanskou kulturu olomouckého baroka," přiblížil ředitel Muzea umění Olomouc Pavel Zatloukal.

Doprovodný  program:

Komentovaná  prohlídka

st / 26. 5. 2010 v 16.00 hod.

st / 23. 6. 2010 v 16.00 hod.

Jednu z předních osobností moravského malířství druhé třetiny 18. století představí autoři výstavy Martina Klopanová a Leoš Mlčák. Řeč bude také o olomouckém uměleckém prostředí 18. století, o způsobu výuky a udílení cen na římské Accademia di San Luca a o italském malíři Corradu Giaquintovi (1703-1766).

Upozornění:  Začátek komentované prohlídky před vstupem do obrazárny. Účastníci zaplatí pouze vstupenku do obrazárny podle oficiálního tarifu.

Na výstavě  nepřehlédněte:

Sadlerovo Zvěstování se řadí k nejlepším dílům rokokové malby na Moravě

Zvěstování  Panny Marie, 1751, olej na plátně, Šternberk, Handkeho galerie

Váš prohlížeč možná nepodporuje zobrazení této zprávy.

Šternberské Zvěstování bývá obvykle považováno za první dochovaný obraz, který namaloval Josef Ignác Sadler po svém návratu z šestiletého studijního pobytu v Itálii. Malba se vyznačuje neobyčejnou virtuozitou malířského podání, kterou prohlubuje psychologická účast zobrazených postav, jež se z umělcových pozdějších děl často vytrácí.

Kvalitou provedení a barevnou skladbou se plátno natolik liší od ostatních Sadlerových prací, že je možné uvažovat o jeho vzniku snad ještě během Sadlerova římského pobytu. Vliv Corrada Giaquinta (1703-1766) je zde nejzřetelnější ze všech jeho děl. Ze šternberských análů je známo, že Josef Ignác obraz věnoval proboštu Janu Josefu Glätzlovi (1734-1757) dne 7. prosince 1751 k jeho narozeninám. Na Štědrý den pak probošt vyplatil Sadlerovi zvláštní odměnu deset kremnických zlatých, které svědčí o Glätzlově spokojenosti. Podle soupisu vydání kanonie za rok 1751 Sadler za tento obraz dostal, kromě mimořádné prémie, také 42 zlatých. Probošt si byl tedy vědom mimořádných kvalit plátna, které se řadí k nejlepším dílům rokokové malby na Moravě.

Obraz líčí událost z Lukášova evangelia (L 1,26-38). Bůh poslal archanděla Gabriela do galilejského města Nazaretu, aby Panně Marii oznámil, že  počne a porodí syna, kterému dá jméno Ježíš. Stane se to tím, že na ni sestoupí Duch svatý. Pannu Marii sedící v levé části obrazu se zkříženýma rukama na prsou zastihl archanděl zřejmě v momentě modlitby či meditace. Mírně se totiž naklání nad otevřenou knihou, jež má položenou na stolku pokrytém červeným ubrusem. Maria je oděna do bílého šatu a svrchního modrého pláště, vlasy má vyčesány nahoru. Zprava k ní slétá archanděl Gabriel v bílém šatu s nafialovělým nádechem, který pod krkem spíná šperk, a zlatém plášti. Jeho plavé vlnité vlasy zdobí čelenka z drahokamů. Vztyčenou pravicí ukazuje k nebi, zatímco v levé ruce drží lilii, symbol Mariiny čistoty. Andělovo výrazné gesto zvyšuje dramatický účin díla stejně jako světelná záře proudící z levého horního okraje a osvětlující oba hlavní protagonisty děje. Její záblesky můžeme pozorovat dokonce ještě dole na zátiší s nůžkami zabalenými v látce. Sadler na obraze uplatňuje výrazné kontrasty světla a stínu. Tmavé pozadí dává vyznít jak zářivě bílé barvě inkarnátů, tak modrému oděvu Panny Marie, andělově zlatému plášti a červené drapérii přehozené přes stůl. Ústřední dvojici doprovází řada andílků a holubice Ducha svatého vznášející se v levém horním rohu.

<Předchozí

Mambo is Free Software released under the GNU/GPL License.