My jsme toho svědky, že chrám sv. Mořice stojí na původním místě 750 let. V polovině 13. století našel biskup Bruno odvahu postavit dominantu, která přežije generace. Chceme v tomto roce 2010, pro naši farnost jubilejní, připomenout kroky, které stály na počátku velkolepého díla. A především chceme zdůraznit naší generaci duchovní a kulturní přínos jak této stavby, tak i živého chrámu, který tvoříme díky duchovnímu životu našeho farního společenství farnosti sv. Mořice.
V polovině loňského roku jsme vstoupili do jednání s představiteli Zlínského kraje a Města Kroměříže, s klubem UNESCO a Křesťanskou akademií. Společnými silami připravujeme celoroční program, který má jak občany našeho města a kulturní veřejnost, tak i turisty přitáhnout do života naší farnosti. Program se orientuje ve třech rovinách: duchovní oblast zahrnuje slavnostní bohoslužby za účasti významných duchovních osobností. Náplní kulturního programu jsou koncerty a výstavy, které mají přitáhnout širokou kulturní veřejnost a děti. Vzdělávací oblast klade důraz na přednášky o historii a současnosti a na propagaci. Ke spoluúčasti na realizaci programu jsou zváni všichni farníci, především členové pastorační rady farnosti. S programem budou spojeny i nemalé finanční náklady. Předjednány jsou finanční dotace z Ministerstva kultury ČR, ze Zlínského kraje a Města Kroměříže.
V roce 2010 se nám nabízí možnost, jak oslovit hledající. Uvítal jsem iniciativu aktivních farníků ještě v prosinci 2009, kteří připravili kartičku o sv. Mořici s modlitbou a životopisem. Bude vydán informační leták o připravovaných akcích jubilejního roku. Pokud budete mít jakýkoliv návrh či nápad, popřemýšlíme o možnostech realizace.
Ještě se vrátím k roku 2009 v našich farnostech. Velké poděkování patří všem farníkům u sv. Mořice a v Hradisku, kteří se zapojili do života kteréhokoliv společenství a pomohli svou pracovní činností a obětavostí. Zvláště děkuji za vytrvalou finanční pomoc při sbírkách v kostele nebo osobními dary, kterých se sešlo za rok veliké množství. Na všechny dobrodince pamatujeme při mši sv. každou neděli u sv. Mořice nebo u sv. Jana.
Požehnaný rok 2010 vám všem přeje a v modlitbě je s vámi spojen P. Josef.
UŽ DNES: farníci z Hradiska se loučí s dobou vánoční v hasičárně v Měrůtkách
ve 14 hodin, bohatý program je připraven pro děti i dospělé..
Děkanátní ples !!! Už tuto sobotu 16.1. Neváhejte zakoupit poslední lístky ve farní kanceláři.
List z kalendáře – leden
11.1. pondělí - 15.00 hod. – biblická hodina v PL (viz pozvánka)
- 16.00 hod. – výuka náboženství pro žáky 6.-9. tříd v učebně u sv. Mořice
- 18.00 hod. - příprava snoubenců na sv. manželství
12.1. úterý
13.1. středa - 10.20 hod. - setkání maminek s dětmi
- 16.30 hod. – biblická hodina v učebně u sv. Mořice (viz pozvánka)
- 17.00 hod. – ekumenické setkání ve sboru ČCH na Milíčově náměstí
- 18.00 hod. – studentská mše svatá u sv. Jana Křtitele
14.1. čtvrtek - NEBUDE večerní mše sv. u sv. Mořice
15.1. pátek - 16.00 hod. – setkání malé scholy v učebně
- 19.30 hod. – Děkanátní ples v Domě kultury v Kroměříži
17.1. neděle
18.1. pondělí - 16.00 hod. – výuka náboženství pro žáky 6.-9. tříd v učebně u sv. Mořice
- 18.00 hod. - příprava snoubenců na sv. manželství
19.1. úterý - 17.00 hod. – ekumenické setkání v rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů
v kostele P. Marie
20.1. středa - 10.20 hod. - setkání maminek s dětmi
- 18.00 hod. – studentská mše svatá u sv. Jana Křtitele
21.1. čtvrtek - 14.30 hod. – setkání seniorů ve farním klubu u sv. Mořice
22.1. pátek - 16.00 hod. – setkání malé scholy v učebně
- 17.30 hod. – setkání velké scholy v učebně
23.1. sobota
24.1. neděle
25.1. pondělí - 16.00 hod. – výuka náboženství pro žáky 6.-9. tříd v učebně u sv. Mořice
- 18.00 hod. - příprava snoubenců na sv. manželství
26.1. úterý
27.1. středa - 10.20 hod. - setkání maminek s dětmi
- 18.00 hod. – studentská mše svatá u sv. Jana Křtitele
28.1. čtvrtek
29.1. pátek - 16.00 hod. – setkání malé scholy v učebně
30.1. sobota
31.1. neděle
Připravujeme:
10.2. středa – 18.00 hod. – aula Arcibiskupského gymnázia – Setkání pastoračních rad
farností děkanátu Kroměříž s představiteli Arcidiecézní charity v Olomouci
Pozvánka
Srdečně Vás zvemena biblickou hodinu, kterábude ve středu 13.1.2010 v 16.30 hod. v učebně u sv. Mořice.
Téma: Listy Janovy a list Judův
Srdečně Vás zvemena biblickou hodinu, která budev Psychiatrické léčebně v pondělí 11.1.2010 v 15.00 hod. v kostele sv. Cyrila a Metoděje.
Téma: Listy Janovy a list Judův, modlitby
MUDr. Pořízek Bohuslav
Děkanátní ples se uskuteční v sobotu 16. ledna 2010 v 19.30 hod.
v Domě kultury v Kroměříži.
K tanci a poslechu bude hrát dechová hudba „Hanačka“ Břest.
Připravena je i diskotéka a bohatá tombola. O překvapení se postarají
společenství mladých kroměřížských farností.
Lístky se prodávají v kanceláři u sv. Mořice a po mši sv. v sakristii.
Srdečně zvou pořadatelé – farnosti P. Marie, sv. Mořice a ostatní farnosti děkanátu Kroměříž.
VIII. reprezentační ples střediska Polárka.
Kromě kvalitní živé hudby v podání skupiny Nová Tchýně z Brna se letos můžeme těšit i na Cimbálovou muziku z Buchlovic. Krev v žilách vám rozproudí DJ Venca. Nebude chybět ani tradičně bohatá tombola a předtančení profesionálních tanečníků. Kromě občerstvení na baru pro Vás budeme také připravovat alko i nealko míchané nápoje. Nezapomeňte s sebou vzít i své známé, protože za 4 vstupenky dostanete láhev vína zdarma!
Místo: Hotelová škola Kroměříž Kdy: 23. ledna 2010 Cena: 175 Kč Začátek: v 19.30 hod. Ubytování: možné po předchozí domluvě Kontakt:
Těší se na vás členové střediska Polárka Kroměříž.
Na adrese www.polarkakm.net/ples byl spuštěn systém pro objednání vstupenek na ples a rezervaci míst v sále. Neváhejte a objednávejte!
Školní knihovna Arcibiskupského gymnázia
Arcibiskupské gymnázium není třeba představovat. Všichni víme, že je to církevní škola, že zde pilně studuje mládež , která je vychovávána v duchu křesťanských hodnot. Budova AG zároveň slouží i jako místo setkávání nejrůznějších církevních či zájmových hnutí. Z plakátků si často můžeme přečíst pozvánky na nejrůznější akce a dozvídáme se o životě na AG. Určitě se někdo z nás nějaké akce zúčastnil.
Už je ale málo známé, že AG má svou knihovnu, která je veřejná. Využívají ji zejména studenti a žáci 2. stupně CZŠ, pedagogové, další zaměstnanci školy či veřejnost.
Rádi bychom vám tuto možnost využívat služeb této školní knihovny nabídli.
Je to místo vzdělávání, vyhledávání potřebných informací, studia, čtení, ale i zklidnění a relaxace.
Knihovna sídlí v přízemí budovy, zahrnuje cca 13.000 dokumentů. Zahrnuje cca 12000 svazků knih, dále CD, DVD, videokazety, časopisy, noviny a jiné dokumenty. Ke službám knihovny slouží i 5 počítačů s napojením na internet.
Beletrie je rozčleněna na romány a povídky, zvlášť je vyčleněna poezie, divadelní hry, báje a pověsti, pohádky, detektivky a vědecko fantastická literatura. Jedná se především o klasická díla české a světové literatury.
Podstatnou část knihovního fondu (přibližně jednu třetinu) tvoří náboženská a duchovní literatura.
Máme zde i knihy psané v angličtině a němčině.
Chtěli bychom vám nabídnout tuto možnost si půjčovat a využívat dalších služeb knihovny. Např. poradíme při práci na počítači či s internetem, můžete si přečíst denní tisk či časopis, poradíme a pomůžeme vyhledat nejrůznější informace …
PO 7.45 – 12, 13 – 21 ÚT 7.45 – 21.15 ST 7.45 – 12, 13 - 21.15 hodin ČT 7.45 – 21.15 PÁ 10 – 15 hodin
Srdečně zveme
Jana Dvořáková, Dobra Havelková
Rodičovský kurz První kroky v Kroměříži
Na začátku října byl v Kroměříži zahájen první běh rodičovských kurzů ProFamilia. Kurz je určen pro rodiče dětí v předškolním věku a účastní se ho 9 manželských párů. Během kurzu využívajícího mezinárodní metodiku se pracuje s osmi případovými studiemi, kdy se postupy obvyklé v manažerském studiu MBA používají pro zvýšení "rodičovského IQ". Cílem kurzu je pomoci maminkám a tatínkům stát se profesionálními rodiči a včas využít získané poznání k rozvoji charakterových vlastností svých dětí. Kurzy ProFamilia budou probíhat pravidelně každý rok, a to postupně i pro další okruhy zájemců s dětmi v jiných věkových kategoriích.
Marie a Martin Kvapilíkovi
Připravujeme:
Pouť ŘÍM 2010
Obdrželi jsme nabídku poutního domu Velehrad v Římě k prázdninovému pobytu. Vedle návštěv památek města Říma budou v programu i výlety do krásného okolí města a koupaní v moři. Hlavně pro rodiny, mládež a maturanty za odměnu.
Termín: 3.8. (úterý) - 10.8.2010 ( úterý)
Ubytování: v poutním domě Velehrad (15 minut od Vatikánu) 4 noci se snídaní
Cena: 3.000 Kč (doprava) 68 euro (4x ubytování se snídaní)
Předpokládaný program:
3.8. : odjezd z Kroměříže
4.8. : audience u Svatého otce, Řím
5.8. : Řím
6.8. : Rietské údolí
7.8. : Řím
8.8. : Řím – koupání v moři
9.8. : Dolomity
10.8. : návrat
Hlaste se ve farní kanceláři sv. Mořice se zálohou 1.000 Kč/osoba.
Pobyt v Dolomitech pro rodiny s dětmi (od 9 let)
v termínu 17.7. – 24.7.2010
Vhodné trasy a bohatý program.
Cena: 3.500 Kč (doprava + strava) a 78 euro (ubytování) – cena platí pro dospělou osobu
Hlaste se ve farní kanceláři sv. Mořice se zálohou 2.000 Kč/osoba.
Poděkování……
….. vyslovuji všem, kdo měli účast na posledním rozloučení s našim panem kostelníkem Janem Pavlíčkem. Opravdu tím NAŠIM jsme dali najevo společenstvím, které jsme vytvořili především při mši sv. u sv. Mořice v sobotu 2. ledna. Byli jsme všichni navzájem překvapeni, že se kostel naplnil skoro jako při „půlnoční“. Byl to náš kostelník, kterého nám mnozí záviděli a budou závidět pro jeho osobitý přístup, obětavost, nasazení do každého počasí a jemu vlastní úsměv. Právě před pěti lety jsem vyřizoval pohřeb mému tatínkovi. Ten samý den 29.12. po pěti letech jsem spolu s Vítkem Pořízkem a jinými vyřizoval pohřeb „mému a našemu duchovnímu otci“ bratru Janovi. Od mých kaplanských let, po dobu 28 let jsme se skoro denně setkávali na „našem pracovišti“ – v sakristii. A to nejen u sv. Mořice, ale v kapli na Malém Valu, u sv. Kříže nebo v psychiatrické léčebně. Jeden z účastníků pohřbu poznamenal na hřbitově: „Mohu říci, že to je pohřeb jako státníka!“ Na hřbitově se nás sešlo více jako 150 a vytvořili jsme kolem otevřeného hrobu kruh rodiny. Všichni jsme se na závěr mohli pomodlit Anděl Páně a do toho nám právě vanul hlas zvonu z psychiatrické léčebny. Píseň „Nastokrát buď pozdravena, ó Matičko Bolestná!“ byla našim posledním pozdravem. Od hrobu jsme odcházeli s úsměvem, protože si náš kostelník nepřál slzy zármutku, ale radost. Tak často to říkal: Radostného dárce miluje Bůh!
Velké díky patří všem, kdo jste ho navštěvovali při pobytu v nemocnicích v Kroměříži nebo v Brně. Díky sestrám sv. Vincence a lékařskému personálu z nemocnice na Malém Valu za duchovní doprovázení v nemoci. Díky za přípravu pohřební slavnosti.
Rádi uvítáme, pokud napíšete nějakou svou osobitou zkušenost nebo zážitek s naším kostelníkem, který bychom mohli jako vzpomínku otisknout ve farním listu. Těšíme se. Za vše Stojanovským Pán Bůh zaplať děkuje P. Josef.
Setkání katechetů v prosinci
Včera jsem se dozvěděla, že prý lze celkem snadno, ovšem za pomoci počítače, udělat ze sta stránek textu během pár minut stručný obsah. Teď by se mi docela hodila nějaká podobná technika – jak na pár řádků sdělit zážitky ze dvouhodinového pobytu v Božím království. Tak, jak stojí v evangeliu „Boží království je mezi vámi, nehledejte ho nikde daleko, objeví se zčistajasna“, tak podobně se z času adventního poklusu a nestíhání náhle vyloupl časoprostor pokoje, porozumění a inspirující radosti.
V odpoledni druhého prosincového pátku se v děkanátním Centru pro rodinu sešla skupinka katechetů s otcem Radimem Kuchařem, aby v tématu Boží království našli povzbuzení pro svou práci ve farnosti, upevnění víry i nové světlo pro evangelizaci současné společnosti. Pod vedením otce Radima jsme společně definovali hlavní znaky Božího království, zároveň s vědomím, že každý z nás je stále pokoušen si obsah tohoto pojmu definovat podle svých zkušeností a představ podobně, jak to dělali farizeové. (Prý je tento ústřední pojem Kristova hlásání přítomen v Novém Zákoně 122x). Ježíš nesděluje nějaké pevné organizační struktury, nejedná se o žádnou věc, ale vždy jde o osobu a vztahy, vždy jde o přítomnost živého Ježíše mezi námi. A tak je znamením jeho osoba a jeho skutky. Chudí v tomto království nezbohatnou, ale jsou vytrženi ze sebepohrdání, do kterého je tlačí duch tohoto světa, je jim vrácena jejich důstojnost a identita Božích dětí. K hříšníkům se Ježíš nechová podle toho, zda realizují své poslání, nepočítá duchovní výkony. Proto zůstávají svobodní a jejich obrácení je vyjádřená vděčnost za toto neodsouzení.
Souhrnná definice by zněla, že Boží království znamená vědět, že jsem přijatý Bohem. My jsme o tom ale nemuseli teoretizovat. Na tomto místě jsme velmi zřetelně pociťovali radost z toho, že známe Ježíše, zároveň s bohatými myšlenkami přednášky běžely v našich hlavách souběžně nové, doplňující úvahy, kterými jsme se navzájem hned mohli obohacovat. Takové proudy myšlenek se často spouští v přítomnosti kazatelů či přednášejících napojených na Ducha svatého. Byli jsme a cítili jsme se přijati. Prožili jsme čas skutečného adventu – aktivní přípravy, která sama o sobě člověka uschopňuje k přijímání nových událostí a umožňuje duchovní růst.
Příští společné setkání plánujeme na 26. března 2010 s tématikou svátosti smíření.
Eva Blešová
750. výročí kolegiátního chrámu sv. Mořice v Kroměříži v roce 2010
V roce 2010 si připomeneme významné výročí chrámu sv. Mořice a města Kroměříže, kdy uplyne 750 let od založení kostela sv. Mořice. V této souvislosti obrátíme pozornost rovněž na důležitou postavu biskupa Bruna ze Schauenburku (*1205, biskupem olomouckým 1245, V 1281), který stál u zrodu kostela sv. Mořice a je v našem kostele pohřben. Jeho náhrobek byl v roce 2009 znovu zrestaurován.
Na organizaci a přípravě duchovního, kulturního a vzdělávacího programu se podílí farnost sv. Mořice v Kroměříži, klub UNESCO v Kroměříži, NPÚ Brno, územní pracoviště Kroměříž, Arcidiecézní muzeum, pobočka Kroměříž, Česká křesťanská akademie, místní skupina Kroměříž ve spolupráci s Městem Kroměříž a Zlínským krajem
Předběžný program v roce 2010:
leden vyhlášení výtvarné soutěže pro děti a mládež ZŠ a SŠ v Kroměříži
na téma: „Kostel sv. Mořice – očima mladých výtvarníků“
únor Svatý Mořic – doba pronásledování, vojenství,život a úcta sv. Mořice
- ing. František Valdštýn
6.3. duchovní obnova farnosti pod vedením komunity Blahoslavenství
Dolany u Olomouce
23.3. Počátky křesťanství na Moravě – misie sv. Cyrila a Metoděje,
přednáší dr. Miloslav Pojsl
26.3. pouť ke cti Panny Marie Bolestné („Bolestný pátek“)
předpokládaná účast arcibiskupa J.Graubnera
28.3. Antonín Dvořák: oratorium Stabat Mater v provedení Filharmonie
Bohuslava Martinů Zlín a sborů z Vyškova a Uh. Hradiště
duben Kolegiátní kapitula u sv. Mořice – založení a historie
Mons. P. Alois Peroutka
17.4. varhanní řada duchovní hudby u sv. Mořice (Jan Vitinger)
1.5. varhanní řada duchovní hudby u sv. Mořice (Jan Vitinger)
15.5. varhanní řada duchovní hudby u sv. Mořice (Jan Vitinger)
květen Bruno ze Schauenburku – život a dílo biskupa a politika,
přednáší ing. František Valdštýn
28.5. ukončení výtvarné soutěže škol
29.5. varhanní řada duchovní hudby u sv. Mořice (Jan Vitinger)
31.5. výsledky výtvarné soutěže „Kostel sv. Mořice očima mladých výtvarníků“
3.6. společná slavnost Těla a Krve Páně obou farností,
mše sv. u sv. Mořice s průvodem do kostela P. Marie
7.6. Vernisáž soutěže „Kostel sv. Mořice – očima mladých výtvarníků“
– vestibul radnice přízemí
10.6. duchovní hudba chrámu sv. Mořice: P.J.Vejvanovský a další
- provede Kroměřížský komorní orchestr
duben Hudba v chrámu sv. Mořice - seminář balkónové sály Arcibiskupského zámku
4.7. předpokládaná návštěva ČBK
11.9. Den a noc otevřených dveří kostela sv. Mořice – program připraví
pastorační rada farnosti sv. Mořice – na Velkém náměstí (šachová
partie), prohlídka areálu proboštství a zahrady, depozitáře,
noční program – prohlídka kostela pod odborným vedením
na téma: Architektura, výzdoba chrámu a podstata sakrálního
prostoru – bloky po celý den
15.-20.9. poutní zájezd do Švýcarska ke hrobu sv. Mořice - Saint Maurice,
Einsiedeln, La Sallette
21.9. Slavnostní koncert – varhany a žestě
22.9. slavnostní bohoslužba v den sv. Mořice za účasti vojenského
kaplana Armády ČR
26.9. poutní slavnostní bohoslužba ke sv. Mořici za účasti arcibiskupa
Jana Graubnera
24.10. výroční slavnost posvěcení kostela za účasti PSMU, slavnostní
Missa Františka Macka - závěrečný koncert
říjen Historie vinařství 13. století – založení vinných sklepů
Změna programu vyhrazena.
Svatí na leden
Sv. Jan Nepomuk Neumann, biskup, (1811 – 1860), svátek 5. ledna
Sv. Jan Nepomuk Neumann, americký misionář, biskup a průkopník katolického školství v USA, je rodák z Čech. Je příkladem statečného člověka, který se nespokojoval s tím, že věci “prostě nejdou”, ale který hledal nové cesty služby, k uskutečnění svých zbožných ideálů. Když nemůže dosáhnout kněžského svěcení v Čechách, odchází do severní Ameriky. V USA také vstoupil do kongregace redemptoristů. Jako biskup založil asi 80 kostelů a okolo stovky škol. Zemřel nečekaně ve věku nedožitých 49 let. Je prvním svatým z řad amerických biskupů.
V roce 1802 přišel jeho otec, punčochář Filip Neumann z Obernburgu v severním Bavorsku, na svých cestách za prací do Prachatic. Koupil tam dům v Horní ulici, oženil se, ale jeho manželka za dva roky zemřela. Oženil se znovu. Jeho druhou ženou se stala Anežka Lebischová (některé prameny uvádějí její české příjmení: Lepší). Během několika let se jim narodilo šest dětí – čtyři děvčata a dva chlapci. Třetím v pořadí, starším z chlapců, byl Jan Neumann. Narodil se tedy 28. 3. 1811 v Prachaticích a jako svého křestního patrona vždy uctíval sv. Jana Nepomuckého. Oba jeho rodiče byli dobří křesťané, upřímně a věrně zbožní. Maminka chodila denně do kostela na mši svatou a pokaždé brávala s sebou některé z dětí. Když Jan povyrostl, býval to obvykle on, kdo ji doprovázel. Od ní se učil, víc příkladem, který viděl a pozorně vnímal, než tím, co mu říkala, milovat Pána Ježíše Krista, pokorně se modlit, konat skutky zbožnosti a lásky k bližním. Jeho otec i matka byli štědří lidé, kteří podporovali chudé. Ke štědrosti a milosrdenství vedli i své děti. Mnohokrát poskytovali dobro jejich prostřednictvím a tím je učili pomáhat druhým. Ačkoliv sami byli poměrně zámožní, důsledně vychovávali své děti ke skromnosti. Takové tedy bylo rodinné prostředí, ve kterém se rozvíjel a upevňoval charakter, vytvářel vztah k Bohu a k lidem, budoucího světce.
Po středoškolských studiích mladý Jan Neumann vstoupil do kněžského semináře v Českých Budějovicích, kde přijal nižší svěcení. Tam byli profesory cisterciáci z Vyššího Brodu, nároční, ale laskaví. V té době ho bavil přírodopis, zeměpis, fyzika, geologie a astronomie. Později se mu to velmi hodilo. Pán Bůh si ho už tehdy připravoval pro dílo, které mu chtěl svěřit. Během teologických studií v Českých Budějovicích navázal přátelství s P. Heřmanem Dichtlem, knězem velkého vzdělání a světového rozhledu. Ten byl jeho otcovským přítelem celý další život. Stál u zrodu jeho misijního povolání, povzbuzoval ho, radil mu a podporoval ho finančně. Byl to on, kdo mu dal do rukou prvních několik čísel časopisu Leopoldiny fundace na podporu katolických misií a nadchl ho pro práci v Americe.
Poslední rok teologie studoval v Praze. Byl tam ale hluboce zklamán. Už tehdy byla pražská teologická fakulta zasažena duchem povrchního racionalismu a módního světáckého osvícenství. Profesoři byli sice vzdělaní, ale lesk pyšně domýšlivé učenosti je zaslepil a bránil jim v opravdové hluboké katolické víře ve všestrannou dokonalost a svrchovanou svobodu Boha. Jan se tam snažil tedy aspoň důkladně studovat jazyky. Velmi se ho také dotklo, když mu byrokraticky odložili na neurčito jeho kněžské svěcení pro nadměrný počet kněží v českobudějovické diecézi. To však neoslabilo jeho touhu po kněžství. Rozhodl se odejít jako misionář do Ameriky a tam se pokusit svěcení dosáhnout.
V únoru 1836 odchází přes Německo do USA. Šel jako chudý klerik, bez peněz a bez přesného cíle. Chtěl však udělat všechno, co bylo v jeho silách, aby mohl v nové zemi sloužit Bohu a duším: “Budu obcházet americké diecéze jednou, dvakrát, třikrát. Budu prosit o dovolení pracovat pro duše, které jsou nejvíce opuštěné, ať už jsou to Němci nebo Indiáni. A jestliže mne nikdo nepřijme, stáhnu se do samoty, kde budu dělat pokání za své hříchy i za hříchy druhých.” Překonává tehdejšími prostředky 40 dní oceán na trojstěžníku jménem „Evropa“. Tím jakoby nám chtěl i dnes říci: také ty musíš často překročit s vírou moře svých problémů, aby ses dostal k novému životu.
Jan však v USA nemusel dlouho hledat biskupa, který by ho přijal. Hned po příchodu do New Yorku 2. 7. 1836 ho přijal tamější biskup Jean Dubois a v co nejkratším termínu mu udělil kněžské svěcení. A za tři dny nato ho už biskup poslal do vzdáleného působiště na širokém území mezi jezerem Erie a Niagarskými vodopády. K nemocným chodil pěšky (občas to zkoušel na koni, ale vždycky to jaksi špatně dopadlo, a jiné dopravní prostředky nebyly), nachodil desítky kilometrů, často v noci, domů se vracel až k ránu. Na cestě býval sám, několikrát ho přepadli lupiči, ale když viděli, že nic cenného nemá, zase ho pustili. Jednou mu zachránili život Indiáni, když ho našli vyčerpaného a polomrtvého, protože zabloudil v tamních močálech.
Mladý kněz misionář tedy působil čtyři roky na území mezi městy Buffalo a Rochester. Tehdy ještě neexistovaly široké asfaltové cesty, ani železnice. A tak musel překonávat stovky kilometrů na koni, v člunu, nebo pěšky přes neschůdné lesy, močály a řeky, aby mohl navštívit roztroušené domy a sídliště novousedlíků. Dnes je to vše součástí aglomerace Buffala. Tehdy se tam usadilo mnoho německých rodin a neměly nikoho, kdo by se o ně po duchovní stránce staral. Cestou se zastavil v Rochesteru, na břehu jezera Ontario. Tam se poprvé setkal s P. Josefem Prostem, redemptoristou. Hned mezi nimi vzniklo upřímné přátelství. V Buffalu se ho ujal místní farář, P. Alexander Pax, a dopravil ho až na místo působení. Také jejich přátelství trvalo až do smrti. Pax byl Neumannovým důvěrníkem a zpovědníkem po celé čtyři roky. V této své kněžské práci tedy měl možnost setkat se a poznat některé obětavé a hluboce duchovně založené misionáře z řeholní společnosti redemptoristů. Protože i on sám toužil po hlubším duchovním životě a také po společenství, požádal o přijetí. Řeholní roucho redemptoristů přijal 16. září 1840 a za čtyři roky se již stává superiorem řeholního domu v Pittsburghu a r. 1847 představeným všech redemptoristů na území USA. Tyto zodpovědné funkce mu nepřekážely vykonávat misionářskou práci a organizovat farní život v nových církevních obcích. Konal duchovní obnovy, budoval kostely, zakládal farní školy a rozličná farní sdružení. Roku 1851 převzal vedení důležité farnosti v Baltimoru. Zde mohl naplno rozvinout své pastorační schopnosti a horlivost v duchovní službě. V tom čase ale zemřel ve Philadelphii biskup. Baltimorský arcibiskup F. P. Kenrick se nemusel dlouho rozmýšlet a na uprázdněný biskupský stolec navrhuje P. Jana Neumanna, který 28. 3. 1852 přijímá biskupské svěcení.
Nový biskup Neumann v sobě nezapřel misionářského ducha. Nejvíce času a energie věnoval vizitacím farností. Větší místa navštívil každý rok, menší jednou za dva roky. Každou vizitaci proměnil na tří až čtyřdenní duchovní obnovu. Obdivuhodně mnoho vykonal i pro zdokonalení farní organizace.
Na biskupa Jana čekalo mnoho budovatelských problémů, na které nebyl, a ani nemohl být, připraven. Přesto za osm let svého biskupského působení vybudoval 80 kostelů. V každém kostele zavedl 40-ti hodinové adorace, které se konaly 1 x ročně, obyčejně při výročí posvěcení chrámu. Zvláštní pozornost věnoval zakládání farních škol. V době, kdy se stal biskupem, byly v celé rozsáhlé diecézi pouze dvě farní školy. Po osmi letech jeho působení jich bylo již přes sto. Školy byly dobře organizované, a tak se Jan Neumann právem pokládá za spoluzakladatele amerického katolického školství.
Starostlivý biskup Neumann se nevěnoval pouze věřícím, ale pamatoval i na jejich duchovní pastýře. Reformoval kněžský seminář a vybudoval i malý seminář, jeden z prvních ve Spojených státech. Sestavil i moudrá pravidla k posvěcování duchovenstva. S tímto cílem uspořádal ve Philadelphii tři diecézní synody a sám se účastnil na třech národních koncilech v Baltimoru.
Sv. Jan Neumann si velmi cenil práce řeholníků a zejména řeholních sester. K spravování nemocnic a sirotčinců, které vybudoval, založil zvláštní kongregaci Sester františkánek. Některým komunitám řeholních sester nabídl novou koncepci činnosti, např. Oblátky Boží prozřetelnosti orientoval na pomoc barevnému obyvatelstvu. Podporoval příchod nových řádových sester z Evropy a po příchodu jim otcovsky pomáhal zabydlet se v novém prostředí.
Na podzim roku 1854 odcestoval do Říma na slavnostní vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie. Do Věčného města přicestoval v listopadu. Pobýval v redemptoristickém klášteře jako obyčejný řeholník a odtud konal i pěší poutě po jednotlivých bazilikách, spojené s pokáním. Při této příležitosti vykonal i návštěvy na nejvyšších církevních místech ve Vatikánu. Papež Pius IX. ho přijal na osobní audienci.
Před návratem do Spojených států chtěl Jan Neumann navštívit i svou vlast, kde ještě žil jeho otec a sourozenci. Koncem prosince 1854 odcestoval do Prahy, kde kdysi končil studium teologie. Zastavil se i v mateřském domě sester sv. Karla Boromejského, kde byla jeho sestra Jana představenou. Do Prachatic chtěl přijet potichu, nepozorovaně, ale lidé už věděli o jeho cestě a nedali se překvapit. Když se biskup Neumann na saních blížil k Prachaticím, vítaly ho zvony, hudba a slavnostní střelba. Všichni lidé byli v ulicích, klekali si do sněhu a prosili o požehnání. V rodném domě ho po 19-ti leté nepřítomnosti objal otec a nejmladší sestra. Jeho sestra Jana byla jednou z prvních českých boromejek a byla zakladatelka kláštera Neumanneum v rodných Prachaticích.
Biskup Neumann se zdržel v Prachaticích týden. Potom se vydal přes Německo a Anglii nazpět do USA, kam dorazil koncem března. Obohacený tolika dojmy a vděčný Bohu za vše krásné, co prožil v Římě a v rodném kraji, se pustil biskup Jan Neumann znovu do vyčerpávající práce, ve které neznal oddechu. Ten pro něj nastal až 5. ledna 1860, když mu vypovědělo srdce na Philadelphské ulici. Chyběly mu dva měsíce do 49 let. Když se baltimorský arcibiskup Kenrick dozvěděl o jeho smrti, prohlásil: “Takový biskup jako Neumann nemohl zemřít jinak než na cestě. Jeho život byl ustavičným pochodem za lidmi a k Bohu.“
V roce 1963 byl prohlášen za blahoslaveného, a pak v roce 1977 za svatého, papežem Pavlem VI.
Sv. Hilarius z Poitiers, biskup, učitel církve, (315 – 367), svátek 13. ledna
Sv. Hilarius z Poitiers se narodil kolem roku 315, asi přímo v dnešním francouzském městě Poitiers. Jméno Hilarius znamená "veselý". Staročeská podoba tohoto jména Hilarius je docela kouzelná, neboť zněla Směch nebo Smíšek. Později bylo jméno do češtiny překládáno jako Radovan.
Hilarius v r. 350 byl lidem nadšeně povolán za biskupa ve svém rodném městě Poitiers, když se pět roků předtím nechal se svou rodinou pokřtít. A zanedlouho byl pak i vysvěcen na kněze. Prý to skutečně radostný člověk byl, ačkoliv skuteční učenci, jakým byl on, veselým humorem nesršívají.
Biskup Hilarius byl ale i člověkem nekompromisně věrným ve věcech víry a morálky. V té době musela církev odolávat útočnému vlivu ariánů. Biskup Hilarius napsal proto mnohasvazkový spis nazvaný „De Trinitate“, důkladně pojednávající o Trojjediném Bohu. V něm objasňoval a obhajoval učení katolické církve o Boží Trojici, které ariáni neuznávali a napadali. Byla to velmi nepřehledně svárlivá doba. Odpůrci povrchní ve víře, i někteří souvěrci nepevných mravů, pro věrnou a opodstatněnou zásadovost biskupa Hilaria vystupovali proti němu opovržlivě, haštěřivě, zlomyslně a nepřátelsky.
Měl tak statečně věrná stanoviska v otázkách katolické víry a mravnosti, že byl za tvrdou kritiku tehdejšího pyšného císaře Konstantina II. odsouzen k vyhnanství ve Frýgii v Malé Asii. Tam usiloval stále znovu o smíření a o dialog. Byl však velmi náležitě a správně biskupsky aktivní i zde, takže záhy začal být samolibému císaři nepohodlný i v tomto exilu. Nakonec jej proto vypověděli do jeho domovské obce Poitiers v Galii, dnešní Francii. Odebral se tam pěšky a všude prý byl na cestě, pro svou správnou a statečnou zásadovost, lidmi srdečně pozdravován a vítán. Ve své vlasti Galii žil již dále v míru a pokoji. Vytvořil v Galii okolo sebe společenství duchovních věrných učení katolické církve. Z tohoto společenství se později vyvinula první vzdělaná klášterní sdružení v Galii, tj. v dnešní Francii. Zemřel roku 368 a jeho hrob je dnes v kryptě kostela Saint-Hilaire-le-Grand ve městě Poitiers. Sv. Hilarius bývá příměrem znázorňován jako zaklínač hadů nebo jako drakobijec.
Papež Pius X. v r. 1851 povýšil sv. Hilaria na učitele církve, pro jeho pokoru, vytrvalost a věrnost Pánu Ježíši Kristu a pro jeho věrnost učení Kristovy jedné všeobecné apoštolské církve.
Ing. Petr Kvapilík
Omluva
V prosincovém čísle Tria se stal malý šotek, na který reagovali hlavně muži, kteří znají Marcela Hrubého ze Srbské Kamenice. Před jeho jméno se nám vloudilo písmeno P. Na vysvětlenou: Marcel Hrubý nepřijal žádné kněžské svěcení, tedy není páterem - knězem, ale pastoračním asistentem v litoměřické diecézi, kde má ve spolupráci s P. Segeťou ve správě více jak deset kostelů. Nyní většinu z nich opravuje a my mu pomáháme duchovně i pracovně. Za redakci P. Josef
Uzávěrka TRIA: příspěvky doručte do čtvrtka 21.1.2010
Farní list Trio 
Arcibiskupské gymnázium není třeba představovat. Všichni víme, že je to církevní škola, že zde pilně studuje mládež , která je vychovávána v duchu křesťanských hodnot. Budova AG zároveň slouží i jako místo setkávání nejrůznějších církevních či zájmových hnutí. Z plakátků si často můžeme přečíst pozvánky na nejrůznější akce a dozvídáme se o životě na AG. Určitě se někdo z nás nějaké akce zúčastnil.