|
Požehnané Velikonoce jsou a ješte budou Velikonoce nás obdarovávají novými zkušenostmi a prožitky. Máme více casu na modlitbu a zastavit se. Proto stavíme Boží hrob a strážíme živého Krista v eucharistii, který nad smrtí zvítezil.
Jak jste prijali pastýrský list otce arcibiskupa Jana? Byl podnetný a motivující do všech smeru života církve a každé farnosti. Pokud hledáte ješte neco konkrétního nebo se vám nepodarilo to podstatné zachytit, máte pastýrský list pro zopakování uvnitr Tria. Každé spolecenství od tech nejmenších až po seniory se muže vrátit k pastýrskému listu a hledat podstatnou vetu: Co kdyby každý z nás obetoval pro farnost 1 hodinu týdne. Samotné setkání ve spolecenství je duležité, ale nenese ovoce, jestli se schází jen pro vlastní potrebu. Každé setkání musí dávat, vydávat, predávat život dále.
Vznikla nám nová společenství, která se scházejí k obnově v modlitbě. Velká šance je dána všem, kdo ještě nebyli biřmováni – jak mladým, tak pokročilým, aby se začali scházet ve farnosti sv. Mořice pod vedením otce Miroslava k přípravě na svátost biřmování. Podstatné je, aby se každý rozhodl sám. Přesto chci rodičům připomenout, co zaznělo při křtu jejich dětí: „Máte děti učit se modlit, přivést je k přijímání Těla a Krve Páně a také jim v dospívání doporučit sv. biřmování.“ První setkání jsou plánována ve středu 2.4. v 19 hodin ve farním klubu a v pátek 4.4. v 18 hodin v učebně u sv. Mořice. Radost můžeme mít z dětí, které v misijním klubku připravily drobnosti a získaly pro misie 6.000,- Kč. Krásu velikonoční liturgie nám svým zpěvem a hudbou obohatila naše schola, ministranti službou u oltáře, ženy výzdobou a mnohé skupiny úklidem v obou kostelech. Hrdi můžeme být na naše muže, kteří obětavě pomáhali v pohraniční farnosti Prysk v severních Čechách se stavbou lešení na kostele sv. Petra a Pavla. (Dík v listu). Slavme stále velikonoční dobu v tomto duchu – v radosti, děkování a chvále Boží. Požehnání Boží je na naší straně. Spolu s vámi děkuje P. Josef
Už zítra – Pouť za nenarozené děti Ke cti Boží služebnice Aničky Zelíkové pojedeme na pouť do Napajedel, která bude už zítra v pondělí 31.3.2008. Na pouť nás zve otec arcibiskup Jan. Pouť začne adorací, následuje mše svatá a po ní bude světelný průvod na hřbitov ke hrobu Aničky Zelíkové s modlitbou růžence. Autobus pojede v 16.00 hod. ze Zlobic, přes Hradisko. V 16.30 hod. bude odjezd od kostela sv. Jana Křtitele z Kroměříže. Dále vezmeme farníky ve Zlámance a Lubné.
List z kalendáře – duben
1.4. úterý - 10.20 hod. - setkání maminek s dětmi – sraz před kostelem sv. Mořice - 19.00 hod. – koncert Církevní konzervatoře – kostel sv. Mořice 2.4. středa - 16.30 hod. – biblická hodina ve farním klubu u sv. Mořice (viz. pozvánka) - 18.00 hod. – studentská mše svatá u sv. Jana Křtitele - 19.00 hod. – příprava na biřmování ve farním klubu u sv. Mořice 3.4. čtvrtek 4.4. pátek – 15.00 – 17.00 hod. – svátost smíření u sv. Mořice - 16.00 hod. – setkání malé scholy ve farním klubu - 18.00 hod. – setkání velké scholy ve farním klubu 5.4. sobota 6.4. neděle 7.4. pondělí - 16.00 hod. – výuka náboženství pro žáky 6.-9. tříd v učebně u sv. Mořice - 17.00 hod. – setkání rodičů s dětmi připravujícími se ke svátostem (3. tř.) - 18.00 hod. - příprava snoubenců na sv. manželství 8.4. úterý - 10.20 hod. - setkání maminek s dětmi – sraz před kostelem sv. Mořice 9.4. středa - 18.00 hod. – studentská mše svatá u sv. Jana Křtitele - 19.00 hod. – Kompendium katechismu – v učebně u sv. Mořice 10.4. čtvrtek 11.4. pátek - 16.00 hod. – setkání malé scholy ve farním klubu - 18.00 hod. – setkání velké scholy ve farním klubu 12.4. sobota 13.4. neděle 14.4. pondělí - 15.00 hod. – biblická hodina v PL (viz. pozvánka) - 16.00 hod. – výuka náboženství pro žáky 6.-9. tříd v učebně u sv. Mořice - 17.00 hod. – setkání rodičů s dětmi připravujícími se ke svátostem (3. tř.) - 18.00 hod. - příprava snoubenců na sv. manželství 15.4. úterý - 10.20 hod. - setkání maminek s dětmi – sraz před kostelem sv. Mořice - 16.00 hod. – POZOR! - mše svatá u sv. Mořice - 17.00 hod. – Sociální ustanovení Starého zákona - Muzeum Kroměřížska – přednáší P. Doc. Petr Chalupa Th.D. 16.4. středa - 18.00 hod. – studentská mše svatá u sv. Jana Křtitele 17.4. čtvrtek - 14.30 hod. – setkání seniorů ve farním klubu u sv. Mořice 18.4. pátek - 16.00 hod. – setkání malé scholy ve farním klubu - 18.00 hod. – setkání velké scholy ve farním klubu 19.4. sobota 20.4. neděle 21.4. pondělí - 16.00 hod. – výuka náboženství pro žáky 6.-9. tříd v učebně u sv. Mořice - 17.00 hod. – setkání rodičů s dětmi připravujícími se ke svátostem (3. tř.) - 18.00 hod. - příprava snoubenců na sv. manželství 22.2. úterý - 10.20 hod. - setkání maminek s dětmi – sraz před kostelem sv. Mořice 23.4. středa - 18.00 hod. – studentská mše svatá u sv. Jana Křtitele - 19.00 hod. – Kompendium katechismu – v učebně u sv. Mořice 24.4. čtvrtek 25.4. pátek - 16.00 hod. – setkání malé scholy ve farním klubu - 18.00 hod. – setkání velké scholy ve farním klubu 26.4. sobota 27.4. neděle 28.4. pondělí - 16.00 hod. – výuka náboženství pro žáky 6.-9. tříd v učebně u sv. Mořice - 17.00 hod. – setkání rodičů s dětmi připravujícími se ke svátostem (3. tř.) - 18.00 hod. - příprava snoubenců na sv. manželství 29.4. úterý - 10.20 hod. - setkání maminek s dětmi – sraz před kostelem sv. Mořice 30.4. středa - 18.00 hod. – studentská mše svatá u sv. Jana Křtitele
List z kalendáře – Hradisko, Zlámanka, Zlobice 3.4. čtvrtek – dopoledne - návštěva nemocných - Hradisko 10.4. čtvrtek – dopoledne - návštěva nemocných – Zlámanka 26.4. sobota – 16.00 hod. – mše svatá - pouť ke cti sv. Jiří – Lubná 27.4. neděle – 8.30 hod. – mše svatá – pouť ke cti sv. Jiří - Zlámanka
Pozvánka Biblická hodina u sv. Mořice bude ve středu 2.4.2008 v 16.30 hod. ve farním klubu. Téma: 15. a 16. kap. z knihy Zjevení apoštola Jana – apokalypsa – popis událostí, o kterých současný svět nechce slyšet. Srdečně zveme. Biblická hodina v Psychiatrické léčebně bude v pondělí 14.4.2008 v 15.00 hod. v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Téma: Čtení z Bible Skutky 11,1 – 18 – Petrova obhajoba víry v Pana Ježíše Žalm 42 – Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě Bože. Jan 10,1 – 10 – O Ježíši dobrém pastýři. Modlitby. Srdečně zveme. MUDr. Pořízek Bohuslav
Pastýřský list Drazí bratři a sestry, Velikonoce jsou pro nás vždy příležitostí k oživení a posílení naší víry i k rozvoji církve, když nejen prosíme o to, abychom hlouběji chápali náš křest, jímž jsme obmyti od hříchu a zrozeni k novému životu pro zásluhy Kristova kříže, ale když také skutečně začneme nově žít. Jak? Podívejme se na prvotní církev v Jeruzalémě, jak vznikala a rostla. Zmrtvýchvstalý se ukáže a dá poznat mnoha učedníkům. Ti získávají vnitřní jistotu o správnosti své cesty. Když odejde Ježíš do nebe, aby nám poslal svého Ducha a v nebi pro nás připravil místo, jsou učedníci pohromadě a modlí se. Tehdy je naplní Duch Svatý a oni hned začínají vydávat působivé svědectví. Zvědavý zástup se ptá, co se to děje. Petr – ten, který se ještě před dvěma měsíci bál k zatčenému Ježíši přiznat – odvážně vysvětluje, že to Ježíš, kterého zástupy nepoznaly a nepřijaly jako mesiáše, a rukama bezbožníků ho nechaly ukřižovat, vstal z mrtvých, odešel do nebe a nyní jim poslal Svatého Ducha. Petr se hlásí jako svědek Kristova vzkříšení. A lidé ho nekamenují. Ba ptají se: Co máme dělat, abychom to napravili? Petr jim otevřeně řekne: Uvěřte v Ježíše a dejte se v jeho jménu pokřtít. Tisíce žádají křest. Petr nejen vydává svědectví o Zmrtvýchvstalém, ale v Ježíšově jménu i uzdravuje nemocné. Bůh v něm působí. Uzdravení způsobí rozruch. Apoštolé skončí před veleradou, kde odvážně svědčí, že v nikom jiném není spásy, než v Ježíši z Nazareta. Dostanou zákaz o Kristu mluvit, ale oni pokračují. Ve společenství se modlí a dostávají novou sílu Ducha Svatého, aby dál kázali. Znovu stojí před veleradou a na svou obranu mají jediný důvod: Více se sluší poslouchat Boha, než lidi. Je přece nemožné, abychom nemluvili o tom, co jsme viděli a slyšeli. Jsou za trest zbičováni. Oni se však radují z toho, že mohli pro Ježíše trpět. Členové velerady uznali některé jejich argumenty, vždyť všem známý nemocný, jehož apoštolé uzdravili, stojí před nimi zdravý. To nejde popřít. Neuvěřili však jejich svědectví. Uvěřili ale jiní a společenství rostlo nejen co do počtu, ale i co do krásy. Měli mezi sebou lásku Ducha Svatého, dovedli se o všechno dělit. Svůj majetek dávali do společného. Nebylo mezi nimi strádajících. A přicházeli stále noví a noví. Chceme-li zažít i dnes velikonoční obnovu křesťanské víry a oživení společenství církve, je třeba stejných kroků: • Modlit se ve společenství, v rodině, ve farnosti. • Mít odvahu vydávat svědectví víry. Nebát se hlásit ke Kristu i v prostředí nevěřícím. Více poslouchat Boha, než lidi. Jednat tedy podle Božích přikázání a rad všude, v soukromí i na veřejnosti, i kdybychom riskovali, že budeme kritizováni, zesměšněni či znevýhodněni. • Nebát se pro Krista a jeho evangelium i něco vytrpět. Ba takovou těžkost přijmout jako vyznamenání. Jako apoštolé děkovat Bohu, že jsme pro Ježíšovo jméno mohli něco vytrpět. Vždyť jde o naši spoluúčast na Kristově oběti zachraňující svět! Všichni naše svědectví sice nepřijmou, ale právě kvůli němu mohou uvěřit jiní. • Nechat v sobě působit Svatého Ducha, který je láska. To znamená: milovat všechny a bez ohledu na to, jestli si kdo naši lásku zaslouží. Milovat láskou, která umí odpouštět a také se dělit s druhými. Prakticky to taky znamená cítit odpovědnost za církevní společenství a dát mu k dispozici nejen něco ze svého majetku, ale i své schopnosti a svůj čas. Společně pomáhat potřebným, aby mezi námi nebyl nikdo v nouzi. Jak působivým znamením by byla Církev, kdyby každý z nás například daroval službě Církvi jednu hodinu týdně! Pak naše společenství porostle i v dnešní době a bude přitahovat svou krásou i vitalitou. Stane se znamením naděje a začátkem obnovy evropské společnosti. Proto přeji každému z vás hluboké prožití velikonočních tajemství a takové setkání se Zmrtvýchvstalým Pánem, které zasáhne v hloubi duše a změní náš život jako u apoštolů, u Petra či Jana, kteří byli ochotni dát i život za Ježíše, jako u pochybujícího Tomáše nebo pronásledovatele Šavla, z něhož se po setkání se Zmrtvýchvstalým stává apoštol národů Pavel. Kéž plody těchto Velikonoc se ukáží u každého z nás ve společné modlitbě, veřejném svědectví o Kristově vítězství a v budování krásného společenství církve ve víře a lásce. K tomu každému z vás ze srdce žehná arcibiskup Jan
Poděkování dětem Rádi bychom poděkovali všem, kteří zakoupením velikonočních dekorací, či misijních moučníků a cukroví přispěli na Papežské misijní dílo dětí. Prodejem se utržilo 6.000 Kč, které budou zaslány na misie a pomohou tam, kde je to nejvíce třeba. Velký dík patří také dětem, které do misijní dílny přicházely pracovat a vyrábět. Děkujeme – Janě Ruskové, Aničce a Gábince Dolečkovým, Verunce Pořízkové, Verunce Blahutové, Kamilce Zahradníčkové, Aničce Indrákové, Aničce Dulavové, Terezce Kvapilíkové a Jožkovi Kvapilíkovi. Děti byly, za jejich obětavou práci, odměněny velikonočním balíčkem. Ještě jednou Pán Bůh zaplať!
Poděkování mužům Bylo nás skutečně jako apoštolů s Ježíšem: 3 lešenáři a 10 pomocníků. Po nedělní cestě (cca 390 km) jsme se opět ubytovali na faře v Srbské Kamenici u Děčína, kde jsme strávili 3 noci. O jídlo se nám postaraly 2 obětavé kuchařky. Plné tři dny jsme stavěli lešení na kostele sv. Petra a Pavla v Prysku. Z větší poloviny vně kostela lešení poslouží zedníkům na opravu fasády a ještě v interiéru kostela jsme postavili lešení pro malíře. Část kostela nad kůrem je už vymalována a hlavně loni na podzim byly požehnány opravené varhany. Lešenáři pěkně proháněli pomocníky a zvláště nám přálo počasí. Na první polovinu března výjimečně krásně. Domů jsme se jako mudrci vraceli jinou cestou za pěkného počasí, s větrem v zádech a s pocitem dobře vykonané práce. Chci poděkovat obětavým pomocníkům od sv. Mořice – pánům Bradovi, Duspivovi, Ondrášovi, Petříkovi, ing. Procházkovi, Svobodovi, ing. Vlčkovi a z Hradiska – pánům Dočkalovi, Konečnému ml., ing. Pospíšilovi st. Kdo by se chtěl připojit, bude určitě vítán, neboť „ je tam práce jak na kostele“. Všem Pán Bůh zaplať od Marcela Hrubého z Kamenice. P. Josef
Slovo arcibiskupa Drazí bratři, rád bych poděkoval Vám a Vaším prostřednictvím i všem organizátorům, koledníkům i dárcům za Tříkrálovou sbírku. Jen díky obětavosti tolika lidí se sbírka rozvíjí jako dobrá tradice, která je nejen užitečná pro mnoho potřebných, ale je také svědectvím křesťanské lásky a příležitostí vydávat svědectví o lásce Boží. Mám radost, že letos zase stoupl počet koledníků i výnos sbírky, která v diecézi činila 17 873 429,50 Kč. Všem upřímné Pán Bůh zaplať. arcibiskup Jan
Česko-slovenské setkání na Velehradě Activ8 K podpoře česko-slovenského setkání na Velehradě Activ8, přítomnosti naší národní delegace na Světových dnech mládeže v Sydney (18. – 20.7.2008) a podpoře pastorace mládeže v ČR bude pořádána veřejná sbírka (od 30.3. do 31.7.2008). Do této sbírky je možno přispět v rámci aktivity nazvané „Mozaika 2008“. Sbírka bude realizována prodejem kartiček (v ceně 50 Kč) ve farnostech, na setkáních mládeže a při různých jiných příležitostech. Nosná myšlenka aktivity je podobná jako v loňském roce (Mozaika pro Tábor): Společenství křesťanů je symbolizováno mozaikou, jejíž dílky jsou znázorněny kartičkami. Každý křesťan si může zakoupit kartičku (v ceně 50 Kč) a podpořit tak křesťanské projekty finančně, ale také modlitbou (např. modlitbou za setkání Activ8). Kartičky mozaiky by měly být kromě praktického významu (dar – modlitba – účast) také jakýmsi symbolem celé akce, symbolem společenství. Za Vaši pomoc Vám děkuji a vyprošuji Boží požehnání. P. Vít Zatloukal, ředitel Sekce pro mládež ČBK
Pozvánka Zajímá Vás, kdo se stará o chod střediska, a kdo předává třeba právě Vašim dětem skautské dovednosti a zkušenosti? Chcete se dozvědět jakékoliv bližší informace o našem středisku a o lidech, kteří pomáhají vytvářet kamarádskou atmosféru a nabízejí mladým příležitost žít smysluplně? Přijďte v sobotu 5. dubna na Skautské prasátko! O co se vlastně jedná? Připravili jsme pro Vás pravou »domácí zabíjačku«. Nepůjde však jen o opékání prasátka, jitrnice a tlačenky - doprovodný program a občerstvení je zajištěno kupříkladu i pro ty, kteří masitým pokrmům příliš neholdují.
Sejdeme se na farní zahradě kostela bl. Panny Marie ve 13 hodin, zájemce o přípravy prasátka rádi uvítáme i v dopoledních hodinách. Konec akce je plánován mezi 17. a 18. hodinou. Zveme tímto všechny rodiče a přátele Střediska Polárka Kroměříž. Udělejte si alespoň chvíli čas a poznejte ostatní rodiče a všechny ty, kterým není osud našeho střediska lhostejný. Za středisko Polárka Vít Pořízek
Pouť do Lurd U příležitosti 150. výročí zjevení Panny Marie v Lurdech nabízí CK Miklas Tour vlakovou pouť do Lurd ve dnech 12. – 18.9.2008. Cena: 11.000 Kč Termín pro přihlášení je do 15.4.2008. Informace a přihlášky: Jindřich Miklas, Pešinova 21, 796 01 Prostějov, tel.: 582 338 411
Připravujeme:
návštěva poutního místa Mariazell, mše sv., křížová cesta, návštěva kláštera Göttweig odjezd: 3.00 hod. od sv. Jana Křtitele cena: 500 Kč návrat cca 23.00 hod.
28.6. – 5.7.2008 (So - So) 8.9. – 15.9.2008 (Po – Po) ZMĚNA! Cena: 3.500 Kč (doprava + plná penze) + 84 euro (ubytování 7 nocí) Hlaste se osobně nebo telefonicky (tel. 573 338 952) ve farní kanceláři.
TV NOE Za necelé dva měsíce, 10. května, to budou dva roky, co jsme spustili vysílání. Byla to doba velice náročná a také doba každodenního velikého poznávání. Přitom jsme od zahájení vysílání rozšířili naše pracoviště v Ostravě, otevřeli jsme studio v Brně, v Praze a na konci února letošního roku také ve Zlíně. Naše webové stránky se chlubí vysokou denní návštěvností. Postupně do vysílání přidáváme další programy. Připravujeme např. nový pořad Magazín pro dívky a hudební pořad Hitparáda. Tyto pořady budou moderovat mladí lidé a konkurz na moderátory proběhne 4. dubna u nás v Ostravě. Bližší informace o konkurzu najdete na našich stránkách www.tvnoe.cz. Od května také plánujeme rozšířit vysílání na v průměru šestnáct hodin denně. Toto vše – vysílání a provoz televize – by nebylo možné bez veliké pomoci Boží Prozřetelnosti a naši příznivci jsou jejím nástrojem. V současné době jsou základním podílem v zabezpečení prostředků pro vysílání dary našich dárců. Průměrný týdenní příjem z jednotlivých darů v poslední době přesahuje 200 tisíc Kč. Přestože se to zdá být hodně peněz, je to zhruba polovina našich potřebných prostředků. Vždyť jen přenosové trasy vysílání stojí týdně přes 220 tisíc Kč a další náklady na provoz a výrobu, které hradíme, dalších zhruba 180 tisíc Kč. Zvláštní poděkování patří našim kolegům v Radiu Proglas. Jejich podpora a přízeň nám dává odvahu a sílu. Také velký dík patří řadě autorů a producentů, kteří nám poskytují práva k vysílání jejich pořadů zdarma. Program TV NOE je dosud vydáván na stránkách Katolického týdeníku a v týdeníku Světlo a v Naší rodině. Pro uživatele elektronické pošty nabízíme pravidelné automatické rozesílání programu. Čeho je nám momentálně nejvíce zapotřebí? Je to rozšíření počtu členů Klubu přátel Telepace a TV NOE a také rozšíření řady dobrovolníků KaNoe (kamarádů Noe), kteří budou našimi vyslanci ve farnostech, městech a obcích. V poslední době se nám již několik KaNoe přihlásilo. Tito KaNoe mohou daleko lépe než my oslovit ty, kteří se o Noe dosud nedozvěděli, neznají náš program, případně nevědí jak na provoz přispět. Každého člena v klubu přátel a každého dobrovolníka si nesmírně vážíme. Vždyť i moře se skládá z jednotlivých kapek. Obracíme se na Vás s prosbou o pomoc. Prosíme Vás, pozvěte k tomuto přátelství skrze klub přátel své přátele a známé. Za všechny pracovníky Telepace a TV NOE P. Leoš Ryška
Svatý František z Pauly (1416–1507), 2. dubna, zakladatel řádu OM (Řádu Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly, Paulánů) Svatý František z Pauly se narodil 27. března 1416 v jihoitalském městečku Paula chudým, skromným a zbožným rodičům Jakubovi Martolillovi a Vienně z Fuskalda. Přišel však na svět s vážnou oční vadou, a proto ho rodiče svěřili v modlitbě sv. Františkovi z Assisi a slíbili, že když bude syn uzdraven, dají ho na jeden rok do františkánského kláštera. František byl skutečně zázračně uzdraven a v roce 1429, když mu bylo 13 let, ho doprovodili rodiče od konventu sv. Marco Argentano, kde pak žil a pracoval jeden rok s bratry Františkány. Ti si zbožného a pracovitého chlapce velmi oblíbili a chtěli, aby zůstal s nimi. On ale řekl, že to není vůle Boží, a po tom roce s rodiči odešel. Vydali se pak společně na pouť do Říma a Assisi a v Loretě mladý František odevzdal svůj život Pánu slibem čistoty. Cestou se setkával s různými poustevníky, jejichž způsob života se mu velmi líbil, a cítil, že ho k takovému životnímu stylu Bůh volá. Proto když se vraceli domů do Pauly, zůstal v lese za městem a začal tam poustevničit. Věnoval se modlitbě, rozjímání, obdělával půdu, rozmlouval s lidmi, kteří k němu přicházeli. K sobě byl náročný a přísný, Pánovu volání citlivě věrný a postupoval stále od dobrého k lepšímu. Aby se však mohl ještě více a nerušeně věnovat modlitbě, odešel dál od města do paulánských kopců do jedné jeskyně. Celé roky takto přebýval v samotě a ve skrytosti a usiloval o naprosté obrácení svého srdce k Bohu. Původně nechtěl založit nějaký řád ani reformovat církev, nikdy a na nikoho nepoukazoval a nikoho nekritizoval, chtěl prostě žít s Pánem a pro něho. Kolem roku 1435 se však k němu začali přidávat první společníci, sepsala se první pravidla života a stavěly se první konventy v Paule, potom v Paternu, Spezzanu a na dalších místech italské Kalábrie. Svatý Archanděl Michael mu v jednom zjevení předal znak CHARITAS, a tak se zrodili poustevníci sv. Františka. Roku 1470 bylo jeho poustevnické hnutí schváleno na úrovni diecéze a r. 1474 bylo potvrzeno papežem Sixtem IV. Dlouho se již vědělo o Františkově svatosti a o zázracích, které dělal. Putovaly za ním velké zástupy lidí z celé Kalábrie. Všechny s láskou přijímal a sloužil jim, uzdravoval jakkoliv nemocné, chromé, vyháněl zlé duchy, křísil mrtvé, dával dobré rady. Na svém plášti přeplul přes moře na Sicílii, aby tam v Milazzu postavil konvent, znamením kříže zastavil padající balvany, bez újmy na zdraví opravil rozpálenou pec na vápno, při modlitbě se vznášel nad zemí a jeho cela zářila jasem. Beze strachu se zastával chudého lidu u tvrdých panovníků a vymahačů daní, zázračně sytil hladové dělníky, pracoval společně se všemi celé dny na stavbách konventů, kázal evangelium, četl v lidských srdcích a všichni příchozí od něj vždy odcházeli spokojeni a s pevným přesvědčením polepšit se. Jen jedno jim František s láskou kladl na srdce: "Vyčisti nejdříve svůj dům, to je svědomí, a žij jako dobrý křesťan." Často bral do rukou oheň a ukazoval tak, že "pro toho, kdo miluje Boha, není nic nemožné." Sám na sobě ukazoval s velkou láskou a pokorou cestu obrácení, proměny života a pravého pokání. Byl na blízku každému, od nikoho se neodvracel, nikým nepohrdal, považoval se za služebníka všech, na všechny měl čas, a proto byl s takovou oblibou nazýván "dobrý otec". Sv. František z Pauly byl roku 1483 papežem Sixtem IV. vyslán do Francie ke dvoru krále Ludvíka XI., do zámku v Tours, aby mu vyprosil zdraví těla, ale sv. František mu vyprosil to důležitější, totiž zdraví duše – smíření s Bohem, s lidmi a křesťanskou smrt. I na královském dvoře žil věrně svým kajícím životem v poustevně ve veliké zahradě nebo ve skromné cele spolu se svými bratry. Do Itálie se již vrátit nemohl a jeho řád se tak rozšířil i do dalších zemí – Francie, Španělska, Německa i do země České. Tento muž Boží, který jídával jednou denně kousek chleba nebo zeleniny, spával na zemi a chodil bosý, který celé noci promodlil, neúnavně stavěl kostely a kláštery, věnoval se velkým zástupům lidí a byl rádcem papežů i králů, zemřel v Tours na Velký pátek 2. dubna 1507 ve věku 91 let. Jeho řád byl schválen papeži Alexandrem VI. a Juliem II. jako "Řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly" (Ordo Minimorum) s vlastním znakem CHARITAS (Boží láska). Sv. František přepracoval celkem čtyřikrát svoji řeholi – pravidla života pro svou řeholní rodinu. Poslední verze byla schválena roku 1506 a byl v ní definitivně zakotven slib trvalého postního života (půst od masa a derivátů, vajec a mléčných výrobků). Tento světec byl církví prorocky označen jako "světlo k osvícení kajícníků". Roku 1519 byl svatořečen papežem Lvem X., Pius XII. ho ustanovil patronem italských námořníků a Jan XXIII. patronem Kalábrie. Roku 1562 jeho dosud neporušené tělo spálili kalvinisté a zbylo jen několik zlomků kostí, které jsou nyní v řádu cennými ostatky. Úcta k němu se rychle rozšířila a byl vzýván jako "svatý lásky, ohně a zázraků". Kéž nás všechny provází jeho láskyplné napomenutí: "Pro lásku Boží, něco se sebou dělejte" s jistotou, že "tomu, kdo miluje Boha, je všecko možné". Patron a ochránce Řádu Paulánů je sv. Michael Archanděl. Posláním bratří Paulánů je žít evangelní výzvu k obrácení, přinášet plody hodné pokání a snažit se přivádět lidi k touze po obnově svého života a k hlubokému přátelství s Bohem. Proto se paulánští řeholníci postí a nejedí maso, jako vnější znamení neustálého pokání a jako oběť za všechny lidi. V brněnské diecézi mají Nejmenší bratři na starosti mariánské poutní místo Vranov u Brna. Chtějí zde společnými silami vytvořit místo přijetí a načerpání Božích darů pro všechny, kdo touží po ztišení, zastavení se a po setkání s Bohem. Proto řád buduje na Vranově nové a dostatečně velké Duchovní centrum k pořádání různých akcí převážně duchovního charakteru: exercicií, obnov, kurzů, přednášek nebo modlitebních setkání – pro různé věkové kategorie a životní stavy. Tímto dílem chce paulánský řád přispět k nové evangelizaci našeho národa a k jeho mravní a duchovní obnově.
Sv. Stanislav [Stanislaus, ep. Cracovien], 11. dubna, biskup a mučedník, (nar. asi 1030, úmrtí 1079), patron Polska Podle tradice Stanislav pocházel z obce Szczepanow v Polsku a narodil se kolem roku 1030. Své vzdělávání začínal asi u Benediktinů v Krakově a pak pokračoval ve Hnězdně. Dál studoval v Liége v Belgii a pravděpodobně i v Paříži. Vrátil se až po smrti rodičů a celé velké dědictví rozdal chudým. Přijal kněžské svěcení a projevil mimořádné duchovní, mravní i rozumové schopnosti. Biskup Lambert Zula ho jmenoval kanovníkem krakovské katedrály. Po smrti biskupa byl vybrán a potvrzen papežem Alexandrem II. na jeho místo. V roce 1072 se konalo jeho biskupské svěcení. Stanislav s podporou krále dokončoval a prohluboval pokřesťanštění Polska. Podle reformních snah v Církvi se snažil na prvním místě o duchovní obnovu kněží. Sám vedl odříkavý život a jeho sídlo se stalo útočištěm sirotků, vdov, chudiny a různě tělesně postižených. Vynikal pastýřskou neohrožeností, a to zejména vůči králi Boleslavu II., který působil velké pohoršení. Podle polského historika Kadlubka vznikl konflikt mezi biskupem a králem pro Boleslavovu nespravedlivost a krutost vůči podaným. Stanislav ho však napomínal nejen pro ni, ale i pro zasahování do církevních věcí a vyvrcholením konfliktu byly Stanislavovy výtky pro nevázaný a veřejně pohoršlivý nemravný život krále. Ten, ač ženatý, bral si za konkubíny další svobodné i vdané ženy. Pro jeho zatvrzelost a zhýralost jej biskup exkomunikoval. Toto vyloučení z církve bylo trestem, který jím měl pohnout k nápravě života. První královou reakcí však byla nenávist proti Stanislavovi, který se nebál mu říci pravdu a vlastně nejvíce usiloval o jeho dobro. Král prohlásil biskupa Stanislava za zrádce, kterého je nutno zabít, ale nikdo ochotný k takovému zločinu se nenašel. A tak rozsudek, který nad ním vynesl, vykonal sám. Šel s mečem do krakovského kostela sv. Michala a tam Stanislava osobně zavraždil. Pak chtěl, aby usmrceného biskupa Stanislava rozsekali a pohodili dravcům, avšak marně. Nejdříve biskupa Stanislava pohřbili na hřbitově u kostela sv. Michala a v roce 1088 byly jeho ostatky s úctou přeneseny do krakovské katedrály. Šlechta, která dříve zbaběle neměla odvahu k Boleslavovu nemravnému chování cokoliv říci, se pro jeho poslední čin spojila a přinutila Boleslava opustit Polsko. Boleslav pak odešel do Uher. Jsou různé zprávy o jeho zoufalství, pravděpodobně zemřel r. 1081 jako kajícník v klášteře. Životopisci uvádějí benediktinský klášter Ossiach v Korutansku, v jižním Rakousku. Biskup Stanislav byl za svatého prohlášen r. 1253 papežem Innocentem IV. Ing. Petr Kvapilík
Na četná přání našich čtenářů otiskujeme článek EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR PRO SERVER www.svmoric.net s otcem Tomášem Klíčem, který byl převzat z farních internetových stránek.
Milý otče Tomáši, čas utíká a Vy už máte za sebou první semestr v Římě. Myslím, že by bylo celkem zajímavé, kdybyste se s námi podělil o své dojmy a třeba nám i popsal průběh Vašeho studijního týdne. Vnímáte ještě jazykovou bariéru? Dovolím si začít italsky: Buon giorno. Devo dire che il mio problema non è più la lingua anzi parlare italiano mi sembra bello e quasi naturale.... Myslím, že nyní chápete, jak mi italština přirostla k srdci. Nevnímám ji jako překážku či bariéru, ale jako běžný způsob komunikace, i když pochopitelně omezený. Těm, kdo to neví, na vysvětlenou připomínám, že nejsem v Itálii poprvé. Už jako bohoslovec jsem tady studoval tři roky (2001-2004). Loni v září jsem se do Říma vrátil, abych využil jedné z posledních příležitostí k soustavnějšímu vzdělávání. A co vlastně studujete? Především pokračuji ve studiu teologie – což není nějaká obecná nauka o křesťanství, kterou by mohli studovat i nevěřící. Teologie je systematickou součástí živého hlásání víry. Je to nauka o Bohu a jeho díle tak, jak se nám dává poznat On sám v Písmu svatém a v Tradici církve (viz. Katechismus). Hlavní obory teologie jsou tři: biblická teologie (studium Písma svatého), dogmatika (výklad pravd víry obsažených v kredu) a morálka (principy praktického života věřících). Je jasné, že tyto obory spolu těsně souvisí a navzájem se doplňují. Životní zásady přece chápeme plně právě ve světle víry, kterou vyznáváme. Obojí pak nachází zásadní zdroj v Písmu svatém. Další teologické obory jsou např. liturgika (slavení svátostí), spirituální teologie (nauka o duchovním životě), pastorální teologie, kanonické právo atd. To všechno už jste jistě studovali v semináři. Proč jste se tedy ještě vracel do školy? Řekl bych, že jsem se chopil příležitosti znovu si v klidu utřídit myšlenky po prvních letech služby ve farnosti. Něco podobného bych přál alespoň na půl roku každému knězi. Od kněze se očekává, že bude hlásat Boží slovo. To však klade požadavky nejen na duchovní život, ale i na růst poznání. Když jsem nedávno mluvil s jedním knězem z Keni o tom, proč jsme vlastně přišli do Říma ještě studovat, odpověděl jsem stručně: “Abychom lépe poznali Boha”. On to však pěkně doplnil: “Já Boha znám, ale studuji proto, abych o něm mohl mluvit s lidmi.” Jaký obor teologie jste si vybral a co od něho očekáváte? Odjel jsem do Říma s úmyslem studovat morálku na jedné z Papežských univerzit. To neznamená, že se chci naučit moralizovat. Především hledám pozitivní inspiraci, jak dobře křesťansky žít, neboť myslím, že o to nám ve farnostech jde. Kromě toho se snažím lépe pochopit důležité hodnoty, které můžeme a máme hájit i v dnešním sekularizovaném světě (např. důstojnost a nerozlučitelnost manželství). Katolická morální teologie prošla v posledních desetiletích velkou obnovou, která se ale ještě nevepsala do našeho běžného povědomí. Jan Pavel II. ve své encyklice z r. 1993 o morální problematice poznamenává: „nejde ani tak o otázku, jaká pravidla zachovávat, nýbrž spíše o otázku, jaký je plný význam života“ (Veritatis splendor 7). Morálka mě zajímá také pro svou využitelnost v pastoraci téměř na každém kroku. Nepřipravuji se na dráhu profesora. Studuji s úmyslem po návratu domů lépe sloužit jako kněz, kdekoli v diecézi bude potřeba. V tomto smyslu jsem jednal i s otcem arcibiskupem, který mě sem vyslal. Mnozí z nás jistě rádi uslyší, že myslíte na návrat. Povězte nám teď ale něco o svém nynějším programu. Jak začíná Váš běžný pracovní den? Ráno – dříve než se všechno rozběhne – je pro mě základním časem pro denní modlitbu. Mám vyzkoušené, že díky ranní modlitbě vcházím do činnosti nejen s Božím požehnáním, ale i s dobrou náladou. Platí tu však jedna zásada, kterou dobře znáte: podmínkou je pravidelně včas vstávat. To však za normálních okolností není možné, pokud nechodím také včas spát. Dá se proto říct, že můj den začíná večer, když po desáté hodině všeho nechám a jdu spát. Ráno mám půl hodiny na „probuzení“ – uvařím si čaj, oholím se a nachystám si tašku s věcmi do školy. V šest hodin se jdu modlit do kaple. Kromě breviáře otvírám pravidelně také evangelium – což bych doporučil každému, i když to nebude zrovna ráno. (Jako voják jsem nosíval v uniformě kapesní Nový zákon, abych si z něho mohl občas něco přečíst.) Po rychlé snídani odcházím v 7:30 do školy. O hodinu později začíná vyučování. To znamená, že cesta trvá téměř hodinu. Nemáte nějaký veselý zážitek z městského provozu? Zážitků je spousta, veselých už méně. Ráno se někdy z přeplněné tramvaje nemůžeme dostat ven, odpoledne zase dovnitř. A tak to jde pořád dokola. Výraznější změna nastává, když je sciopero (čti šópero), totiž stávka. Ta bývá obvykle v pátek a nikdy při ní nevíte, zda nakonec váš autobus pojede nebo ne. Protože však osm kilometrů pěšky chodit nechci, jezdívám pro jistotu v takový den na kole. Další podivuhodná věc je, že v Římě nenajdete jízdní řády. Na zastávce prostě trpělivě čekáte. Pokud se stane, že čekáte příliš dlouho, je pravděpodobné, že příští tramvaj přijede tak plná, že vám dá zakusit pocit sardinky v oleji. Máte-li odvahu nechat ji odjet, většinou hned za ní pojede druhá – téměř prázdná. To je asi úděl velkoměsta. Jezdíte do školy každý den? Mám poměrně velkou možnost výběrem předmětů ovlivnit svůj rozvrh hodin. Letos se mi tak podařilo v každém semestru si nechat jeden den úplně volný. Jinak mám momentálně osm kurzů, každý po dvou hodinách týdně. Když nejedete do školy, máte volno? Jistě že ne. Kromě přednášek máme za úkol přečíst stovky stran ze skript a knih. Běžně věnuji této četbě 25 hodin za týden. Volnou mám pak celou neděli. Je nějaký rozdíl ve zkouškách v Římě a u nás? To záleží na konkrétních profesorech i oborech, ale přesto se mi zdá, že určitý obecný rozdíl existuje. U nás v České republice jsme více zaměřeni za encyklopedické znalosti a běda když si student nevzpomene na nějaký, pro dotyčného profesora důležitý detail. Skoro by se zdálo, že zkoušející se snaží tuto mezeru ve znalostech odhalit. Proto je taková zkouška většinou stresující záležitost. Zde v Římě – pokud jde o teologii – mi situace připadá přívětivější. Student, který se poctivě a průběžně připravoval, nebude rozhodně vyhozen od zkoušky. Profesor se obvykle snaží ohodnotit, zda se dotyčný student v probrané látce orientuje natolik, aby byl schopen o ní souvisle hovořit. Proto je možné, že ho nechá, ať sám začne mluvit o tématu, které je mu blízké. Otázkami zkoušejícího se pak rozhovor rozvíjí. Také hodnocení je odlišné. Zatímco v naší zemi se známkuje 1 až 3, pokud člověk zkouškou prošel, na Lateránu se pohybujeme ve vyšších cifrách. Nejlepší známka je 30 (může být i „con lode“ = s pochvalou). Na projití by teoreticky stačilo 18. Ten, kdo by ale tuto známku ve skutečnosti dostal, by v Čechách neprošel. pokračování příště
Please login or register to add comments |
Farní list Trio 
